Extempore 1980–1981 (plus 2014–2015)

Mikoláš Chadima se v období 1978–1981 stal v Extempore ústřední postavou. K saxofonu přibral kytaru, zpíval, psal téměř všechnu hudbu i texty. Koncertní pořad Velkoměsto reprezentuje poslední sestavu chadimovského Extempore. Následovala několikaletá pauza, pak si jméno vzal zpět Jaroslav Jeroným Neduha a začal pod ním vystupovat v Rakousku, od roku 1990 i v Česku. V letech 1980–1981 Extempore tvořili Mikoláš Chadima (zpěv, saxofony, preparovaná kytara, trubka), Stanislav Simon (baskytara, zpěv), Jiří „Ňory“ Radechovský (kytara, zpěv; nahradil Ladislava Broma, který se skupinou odehrál čtyři koncerty v závěru roku 1979), Mirko „Ali“ Horáček (bicí, trubka) a Marta Gotthard Zelinková (perkuse).
Chadima, Simon a Radechovský se loni dali znovu dohromady. Nejdřív nazkoušeli jen poslední, písničkovou část Sny obyvatele velkoměsta, zatím s ní vystoupili čtyřikrát. Na festivalu Alternativa teď bude mít 12. listopadu v Malostranské besedě obnovenou premiéru celé Velkoměsto.
mchAni ne třicetiminutový blok Velkoměsto I–IV (premiéra 2. listopadu 1979) se od Snů obyvatele velkoměsta (premiéra 15. března 1980) liší docela zřetelně. První čtyři témata Velkoměsta už byla silně ovlivněna Chadimovou zkušeností s radikálními improvizacemi, které provozoval s Petrem Křečanem ve skupině Kilhets. Josef Vlček v listopadu 1979 ve Zpravodaji Pražských jazzových dnů napsal: „Extempore v tomto pořadu nechápe hudbu jenom jako jakousi melodii, ale jako celý systém různých hluků určitého typu, které moderního člověka obklopují. Nejsou to jen samoúčelné efekty, ale jakási odpreparovaná tříšť nekonkrétního, z reality vytaženého (ale reálného) zvuku. (…) Tento pořad byl jednou z nejdůležitějších událostí v historii čs. alternativní scény.“
Páté téma, Sny obyvatele velkoměsta, tvoří série velmi pestrých a originálních skladeb (pokud počítáme přídavky, postupně jich vzniklo dvacet), které byly jistým ekvivalentem tomu, co ve Spojených státech produkovali třeba Residents nebo Pere Ubu. Dojde tu na přímočarý punkový nářez (Libouchec), bizarní kompozice v nepravidelných rytmech s nečekaným zvukem nástrojů, prostor zde mají i divoké hlukové skrumáže. Drsný humor v textech je znát už z některých názvů (Pod tramvají, Ho vezou!, Závody ve skoku z Nuselského mostu). V přídavkovém bloku Extempore hrálo třeba destruovanou podobu hitu Sunshine Of Your Love od Cream a ještě dramatičtěji zkarikované podání písně tehdy populárního Katapultu (A co dědci!?).
K unikátnímu zvuku souboru výrazně přispěla osobitá hra Jiřího Radechovského, ale i upravená Mikolášova kytara. Chadima o tom v knize Alternativa (která právě teď znovu vychází v revidované verzi, doplněné mnohými nově objevenými fotografiemi) napsal: „Nejčastější byl dotaz na moji preparovanou kytaru, ze který se stal nástroj rovnocenný ostatním. ‘Jak to, že je rozladěná, a přitom ladí?’ Bylo to jednoduchý, ale dlouho mi trvalo, než jsem na to správný ladění přišel. Bylo to takhle. E, A jsem podladil o tercii, ale ne úplně – na čtvrttón. D, G jsem naopak vytáhl výš. Obě struny jsem naladil stejně, ale taky na čtvrttón, H, E pak byly podladěny stejným způsobem jako E a A. Díky tomu jsem mohl hrát poměrně snadno a bez nějakejch složitejch hmatů doprovody a zahušťoval jimi zvuk kapely. Alikvotní tóny kytary (proto ten čtvrttón) si vždy sedly do harmonie normálně naladěných nástrojů. Díky tomu se stala opovrhovaná kytara značky Star terčem obdivu.“ Většina nahrávky vznikla v libereckém klubu Plamen 8. dubna 1981, tedy v době, kdy Extempore mělo úplné Velkoměsto na repertoáru přes rok a vystoupilo s ním už desetkrát: „Museli jsme mockrát přidávat,“ vzpomíná na koncert v Liberci Chadima. „V naději, že konečně uděláme dostatečně kvalitní nahrávku pro slibované LP v Anglii (jel s námi Robin Hájek se svým půlstopým Revoxem), jsme se přídavkům nijak nebránili. Zahráli jsme vše, co bylo nacvičeno, a písničky, o nichž jsme si mysleli, že nebyly zahrané dobře, jsme si dali jako přídavek znovu. A lidé jásali stále. Kdyby nebyla pokročilá hodina, vymohli by si pravděpodobně opakování celého koncertu. Paní vedoucí, která si při hlídání uklidňovala pocuchané nervy rumem, musela lidi prosit, aby už šli domů. Když jsme odehráli poslední přídavek a oznámili neodvolatelný konec koncertu, vrhli jsme se k magnetofonům. Nahrávka nás nadchla. Tak kvalitní jsme ještě neměli.“
Vedle koncertů v Československu Velkoměsto odeznělo i v zahraničí. Mikoláš písně zahrál 2. března 1981 v Londýně, doprovázeli ho Charles Bullen, Mick Hobbs, Chris Cutler a Tim Hodgkinson. Celé Extempore se dostalo na tři vystoupení do Maďarska jako host skupiny Hobo Blues Band. „Ve čtvrtek 9. července 1981 jsme kolem páté hodiny odpolední vyrazili na cestu. Pořád jsme si nemohli zvyknout na myšlenku, že všechno bylo bez problémů zařízeno, a tak jsme byli nervózní a napjatý. Příliš dlouho jsme se potýkali s českými problémy a zvykli si na to, že pokud koncert není odehranej, není nic jistýho. Abychom se nějak uklidnili, otevřeli jsme láhev vína, začali popíjet a stále si opakovali: O nic přeci nejde, jedeme do Maďarska jako turisti, budeme se koupat, opalovat a možná si zahrajeme.“ Po třech dnech v Maďarsku (koncerty ve městech Dorog, Szombathely a Pomáz) se vraceli s vědomím, že situace českého rockera je vlastně ještě horší, než si zatím připouštěli.
Pořád jsme nemohli pochopit, jak je možný, že v sousedním státě, kde jsou zrovna tak jako u nás u moci komunisti, je o tolik dýchatelnější vzduch a o tolik méně poznamenaných lidí. Potom, co jsem tam zažil, jsem měl najednou poměrů na českým rockovým hnojišti plný zuby. Což o to. To jsem měl i předtím, ale teď se mi zdálo, že jsem ztratil sílu jim čelit. Nezlomilo mě to, že maďarský kapely mohou oproti nám hrát bez problémů, ale poznání, jak jsme tím, v čem žijeme, zdeformovaní a co jsme si, k mému nemilému překvapení, přivezli s sebou. V Maďarsku se to ukázalo v plné síle. Mezi klidnými a vyrovnanými Maďary (a to proti nim prej máme hovno temperament) jsme se chovali jako banda neurotickejch šílenců.
Po návratu z Maďarska se už konaly jen dva koncerty, poslední 5. září ve Chvaleticích. Repertoár Extempore byl v uspokojivé kvalitě zaznamenán a členové Extempore doufali, že by jim v zahraničí mohla vyjít deska. „Zájem lidí o nahrávky českých neoficiálních kapel nebyl ještě zdaleka tak veliký, jako tomu bylo rok, dva později,“ napsal Chadima. „A tak se nám zdálo, že po písničkách nic nezůstane. Zbývala jenom hypotetická naděje. Deska v Anglii. A tato naděje byla Zubem i Cutlerem pořád ještě živena. Myslím, že naše pocity vyjádřil celkem přesně Sláva: ‘Hrál jsem v Lucerně, v zahraničí na stadionu, Velkoměsto slyšeli v Londýně. Teď ještě aby vyšla ta deska, a můžu umřít. Co víc si může českej rocker přát?’“ Sestříhaný pásek se podařilo odvézt do Východního Německa, kde koncertovali Art Zoyd, a po nich je poslat do Anglie. Ale sen českého rockera se nesplnil. „Celou událost uzavřel až dva roky po odeslání pásků Cutler. Prohlásil, že vůbec nevěděl, k čemu jsou pásky, které má u sebe (!), určeny. A tak Sláva umřít nemohl. Desku jsme v Anglii nevydali.“ Nakonec dvojalbum Velkoměsto vydal v roce 1991 Globus International. Na první desce byla nahrávka z vystoupení na devátých Pražských jazzových dnech v listopadu 1979, tedy Velkoměsto I–IV, na druhé desce Sny obyvatele velkoměsta. Podoba na kompaktním disku (2001) se trochu liší:
Velkoměsto I–IV je zařazeno v nahrávce z března 1980, tedy už s Radechovským. Navíc se na disk dostalo několik dalších, předtím nepublikovaných písní, včetně Havrana od Jima Čerta. Mikoláš Chadima se už k Velkoměstu nevracel, výjimkou byla jen předělávka písně Zabi ho! pro album MCH bandu Gib acht!!! (1993). Simon s ním několik let hrát v MCH Bandu, žádná sestava Extempore z let 1978–1981 však obnovena nebyla. Až loni v září se Chadima po 33 letech opět sešel s Radechovským a Simonem a zahráli poslední část Velkoměsta.
ex-exNa následující otázky členové Ex Extempore odpovídali v polovině října:

Jaké byly důvody rozchodu Extempore v roce 1981?
Mikoláš Chadima: Nějak nám nešly nové písničky a když Ňory oznámil, že odjíždí do exilu… Nedovedl jsem si představit, že bychom hráli s jiným kytaristou, protože tak, jak hraje Ňory, fakt nikdo jinej nehraje. Ale důvodů se sešlo ještě víc. Do všech podrobností to rozebírám ve své knížce Alternativa, která teď opět vychází. Kdo bude chtít, najde si to tam.
Sláva Simon: Myslím, že Mikoláš už nevěřil, že v této sestavě dokážeme víc. Asi to byla pravda, vždyť jsme se v roce 1981 stali podle hlasování čtenářů časopisu Jazz – Bulletin soudobé hudby, který vydávala Jazzová sekce, kapelou roku. S velkým náskokem před Etc… a Pražským výběrem! Jiří „Ňory“ Radechovský: Dostal jsem zákaz chodit na zkoušky.

Napadlo vás už někdy dřív, že byste zase spolu Velkoměsto zahráli?
Mikoláš Chadima: Jako Ex Extempore Members ne. Věchet sice čas od času prudil, ať udělám Velkoměsto na Trutnov, ale za ty jeho žebrácký honoráře… Vůbec jsem se tím nezabýval. Letos jsem mu kapelu konečně nabídl, ale jemu se to zdálo moc drahý. Takže asi chtěl jen muziku za málo peněz.
Sláva Simon: Přál jsem si to, ale moc jsem tomu nevěřil.
Jiří „Ňory“ Radechovský: Nějak jsem vždy tušil, že si ještě spolu zahrajeme, ale spíše improvizovaně.
Jan Chaluš: Mě samozřejmě ani nenapadlo, že bych se v téhle kapele někdy ocitl. Když mě ale vloni Mikoláš oslovil, abych doplnil Ex Extempore, byl jsem potěšený, že si ten program budu moci zahrát, navíc se Slávou a Ňorym.
Jiří Janďourek: Program jsem znal z živáku, co mi dal na nahrávce kdysi Mikoláš. Jsem spíše skeptik k návratům do minulosti, ale po prvních zkouškách a odehrání prvního koncertu v Akropoli jsem se změnil v nadšeného stoupence. Myslím, že muzika i texty doznaly jistých změn v kontextu doby, ale údernost a živelnost starých písniček i kapely zůstala. Chaluš starým členům familiérně říká „dědci“. Musíte se ale pořádně snažit, abyste s „dědkama“ držel krok!

Kdo přišel s nápadem, že s Velkoměstem vystoupíte na koncertu ke 40 letům Extempore?
Jiří „Ňory“ Radechovský: Já to nebyl, ale rád jsem souhlasil.
Mikoláš Chadima: Jé Jé Neduha přišel s tím, že by se měly zahrát tři nejslavnější pořady. Mně se do toho moc nechtělo. Obával jsem se, že to bude mrtvé. Ale když jsem viděl, jak jeho spoluhráč Karel Navrátil začal ten koncert seriózně organizovat, vystoupení jsem slíbil. Ovšem s podmínkou, že když do toho Ňory se Slávou půjdou a povede se mi ukecat spoluhráče z MCH Bandu, tedy Jirku Janďourka (klávesy) a Honzu Chaluše (bicí – Ali Horáček se po letech nehraní na bubnování necítil), uděláme pár zkoušek na zkoušku a pokud se nám to nebude zdát, skončíme.

Z toho, že jsme hráli nejenom na onom sláva koncertu, ale i na dalších, a zahrajeme i na Alternativě, se tedy dá leccos usuzovat, ne?
Jan Chaluš: Nám se ten nápad donesl pochopitelně od Mikoláše. Já to celé původně bral jako jednorázovou záležitost, že to s klukama nazkouším, odehrajeme a hotovo. Ale když jsem pak na zkouškách a na koncertě viděl, jak do toho dědkové jdou, že ta muzika má i teď po letech tlak, jak se některé původní aranže vyvíjejí, aktualizují texty…, začalo mi docházet, že to u jednoho koncertu zůstat nemůže.
Jiří Janďourek: Krátký set z Akropole se začal následně rozrůstat v plnohodnotný program na samostatný koncert. Nepřestalo mě udivovat, jaké množství dobrého hudebního materiálu se schovávalo v těch původních „nekvalitních“ živých nahrávkách.

Hrál někde Jiří Radechovský během těch 33 let?
Jiří „Ňory“ Radechovský: Tady bych chtěl vyzdvihnout dvě hudební skupiny, se kterými dlouhá léta hraji. Jednak je to Lunokr, který působí na Norimbersku, a potom bavorsko-havajský Novátor, který koncertuje například ve Starých Splavech.
Mikoláš Chadima: Asi před pěti lety jsme si spolu zahráli v takové reinkarnaci Kilhets. V Německu má nějakou partu, ale teď zjišťuju, že jsem se o tom vlastně nikdy pořádně nebavili.
Jiří Janďourek: Ňoryho jsem znal spíše pod přezdívkou „Syn“ z velké zásobárny Mikolášových historek. Ale vždy vzpomínal na jeho divnou hru na kytaru a divný sóla. Hra Mikoláše a Ňoryho na kytaru mi přijde docela podobná.
Jan Chaluš: Ňory je jeden z nejdivnějších kytaristů, s kterými jsem hrál. Když jsem se sám sobě snažil popsat jeho způsob hraní, nesedělo mi na to nic přesněji, než že je „to prostě nějaký divný“. Ale zároveň moc pěkný.

Co považujete za největší úspěch Extempore?
Mikoláš Chadima: Že přes všechna protivenství oněch starých časů kapela fungovala tolik let. Vlastně funguje stále.
Sláva Simon: Jak už někdo řekl, nezadali jsme si!
Jiří „Ňory“ Radechovský: Že zůstalo věrný samo sobě.
Jan Chaluš: Že je ta muzika uvěřitelná i po těch letech.
Jiří Janďourek: Její novátorské postupy. Kapela objevila pro české prostředí spoustu nových neotřelých hudebních forem i témat.

Proč jste se rozhodli v novém složení využít klávesy?
Sláva Simon: Klávesy určitě obohatily celkový sound kapely.
Mikoláš Chadima: Když už k tomu mělo dojít, tak jsem nechtěl dělat úplně čistej revival.
Jiří „Ňory“ Radechovský: Když už struny, tak i klávesy.

Vznikají pro Extempore i nějaké nové skladby?
Mikoláš Chadima: Extempore pod vedením Jé Jé Neduhy funguje dodnes. Ex Extempore Members (přesnější by to bylo s dodatkem + MCH Band Members) je proto jednorázový vzpomínkový projekt, časově ohraničený létem 2016. Pokud bychom se chtěli o něco pokusit, tak už ne jako Extempore. Zatím o tom nepřemýšlím, ale je nám spolu dobře, takže nikdy neříkej nikdy.
Sláva Simon: Určitě by se nějaké v šuplíku našly, ale záleží na okolnostech. A pak je tu ještě pořád Zabijačka…
Jiří „Ňory“ Radechovský: Velmi doufám, že nové skladby vvzniknou, potenciál tady jistě existuje.
Jan Chaluš: Mně by se nějaký nový program v téhle sestavě velice zamlouval, ať již pod názvem Ex Extempore nebo jakýmkoli jiným. S klukama se mi hraje dobře a celé to zkoušení, cestování, koncertování bylo moc příjemné. Taky bych nerad přišel o Slávovy satirické poznámky, Mikolášovo přesvědčení, že si všechno po letech pamatuje, i když v notách to má napsané jinak, Ňoryho divnou kytaru a Jirkovy pohledy naznačující, jak ho baví, že si to „dědkové zase užívaj“.
Jiří Janďourek: Já doufám v pokračování tohoto uskupení. Mikoláš už konečně dopsal svou knihu a teď se do toho vrhneme.

Diskografie:
Mikoláš Chadima & The Extempore Band: Velkoměsto (Globus, 1991) – na první desce vinylového dvojalba je záznam koncertu 3. listopadu 1979, který nikdy nevyšel na CD; kompaktní disk
Velkoměsto (Black Point, 2001) přináší první čtyři témata Velkoměsta v pozdější nahrávce z roku 1980Extempore 40 let (Galén, 2015) – DVD a CD se záznamem koncertu z 26. září 2014; obsahuje i 11 písní ze Snů obyvatele Velkoměsta

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *