Hned první večer festivalu vystoupí jedna z nejpopulárnějších českých kapel alternativního rocku Už jsme doma s programem, ve kterém připomínají repertoár předchozí kapely, kterou vedl jejich frontman Miroslav Wanek. Ten také poskytl UNI před festivalem rozhovor.
Na letošní Alternativě vystoupíte s repertoárem FPB. Byla to vaše volba nebo přání pořadatelů festivalu?
Po pravdě řečeno přání pořadatelů. My tento koncert hrajeme v rámci dvacetikoncertního turné po Evropě, které začíná 1. 11. a končí 1. 12. a protéká osmi zeměmi, shodou okolností včetně České republiky. To turné jedeme společně s japonskou dvojicí Sax Ruins a festivalu Alternativa jsme nabídli toto spojení jako jeden balíček. Pořadatelé o to měli zájem, jen nás požádali, abychom v rámci toho turné, které jinak jedeme s programem Už jsme doma, udělali výjimku a zahráli program Už jsme doma a Romek Hanzlík hrají písně FPB a to proto, že jsme již letos hráli program UJD v Boskovicích, který Unijazz také pořádá.
Skladby FPB hrají současní UJD sice jen občas, nicméně už několik let. Změnily se za tu dobu nějak?
Hrajeme to opravdu jen občas, tak 4-5x do roka a jak je mým zvykem už po mnoho let, vše je zkomponováno do partitur. Tak to bylo ostatně i v době vzniku těch písní. Hudební materiál se tedy nijak nezměnil, jen jsem pro tento program připsal trubku, která v původních aranžích nebývala.
A posunul se za tu dobu nějak tvůj celkový pohled na tuhle tvoji ranou tvorbu? Našel jsi nějaké nečekané „perličky na dně“?
Tak ty písničky jsem psal ve svých 18 až 22 letech v podmínkách značně odlišných od současné techniky a „přísunu informací“, takže jsem k některým těm výtvorům trochu kritický. Ale je pro mě zajímavé si vyzkoušet opět ty postupy, které byly vlastně cvičením pro pozdější tvorbu pro UJD. A taky v sobě nacházet tu tehdejší energii, to je pro mě velice ozdravné, připomínat si ji a neztrácet ji. Snad se to daří i v UJD. Perličky jsem nacházel při sestavování 3CD Kniha přání a stížností, třeba tu rozsáhlou skladbu Víra v pohyb. Původně to vzniklo jako náhrada za koncert Dáši Voňkové v Teplicích. Ona nemohla přijet, ale já to jako pořadatel té akce nevěděl, a tak jsme čekali v plném sále a jediné, co mě napadlo, bylo pustit automatického bubeníka, aby nebylo takové ticho. Pak jsem na půl hodiny zmizel v promítací kabině a napsal tento dadaistický text Víra v pohyb a hned ho za doprovodu toho automatu oddeklamoval. Estébákům jsem pak marně vysvětloval, že to nebylo plánované. Pár měsíců nato jsme hráli u Franty Volfa v Ostrově nad Ohří a tam vypadla kapela, tak jsme se spojili s Jirkou Křivkou ze Zikkuratu a 20 minut totálně improvizovali na ten text. Nedávno jsme se s Jirkou opět potkali a dohadovali se, na co vlastně hrál, já tvrdil, že v kolečku na vše, od tvrdil, že jen na bubny. Jak dva starci u píva, byla to legrace.
Program FPB obvykle hráváte na letních festivalech a alternativních akcích. Ale ani vlastně nevím, jestli jste někdy – vy, jedni z kmotrů českého punku – hráli před ortodoxními současnými punkery. A pokud ano, jak vás přijali?
Hráli, a to několikanásobně, např. v Jaroměři před Exploited. Já myslím, že je to bavilo, já z toho měl pocit úplně stejný, jako kdysi v 80. letech, i když tam byla navíc ještě ta spřízněnost odporu. My jsme nikdy nevypadali moc pankáčsky, ty písničky a hlavně texty taky nebyly úplně podle šablony, ale nějak nám to vždycky tolerovali a bez ohledu na vzhled se vždycky cítím „mezi svýma“. A jinak – to slovo kmotr má dnes úplně jiný význam, takže raději bych slyšel „jedni z otců“ (nebo možná dneska už skoro dědečků) punku v Čechách…
Pódium v Rock Café budete sdílet s japonskými Sax Ruins. UJD už v Japonsku hráli, vím, že máš o tamní alternativní scéně přehled. Setkal ses už i se Sax Ruins, nebo to bude pro tebe premiéra?
Tak jednak Tatsuya Yoshida je první liga světové alternativy už od počátku 80. let a skupinu Ruins znám velmi dlouho a patřila k jednomu ze zdrojů „informací“. On natočil už více než 100 CD a na mnoha stovkách dalších hostoval, podobně třeba jako John Zorn nebo Fred Frith. My jsme se setkali zatím jen jednou a to na společném koncertě v Pittsburghu. Já věděl, co je zač, ale když jsem ho viděl naživo, zůstal jsem opravdu s ústy dokořán – hrál program Ruins Solo, tedy sám na bicí s doprovodem sampleru. Sampler hrál asi hodinovou skladbu, každý takt něco jiného, různá tempa, stopky, spousta triol, pentol atd. a on hrál s tím samplerem celou dobu naprosto unisono, totožně. To vědomí, že je něco takového vůbec možné, je pro mě neskutečně inspirující a povzbuzující, najednou mi některé moje těžkosti připadají zanedbatelné. Být s ním měsíc prakticky 24 hodin denně na jednom turné, na to se hrozně moc těším a moc si té možnosti vážím. Fanoušci alternativy by si jeho koncert rozhodně neměli nechat ujít, Sax Ruins je dvojice, bicí a saxofon (Ono Ryoko). Jejich program se bude skládat ze tří částí – Ruins Solo (samotné bicí), Sax Solo (samotný saxofon) a nakonec Sax Ruins, kombinace obou nástrojů.
Závěrečná „klasická“ otázka směřuje ke „klasickým“ UJD. Poslední album Jeskyně jste vydali před třemi lety. Chystá se něco nového?
My jsme zrovna dokončili práci na třinácti písních pro děti a tento program jsme v premiéře odehráli na festivalu Struny dětem v divadle Minor. Jedná se o písně ze seriálu Krysáci, ke kterému jsem psal hudbu a texty. V tom seriálu bylo ale místo jen pro patnácti- až dvacetivteřinové „písně“, takže jsem ty motivy vzal, rozšířil je na cca tří- až čtyřminutové verze, přidal spoustu nových melodií a nových aranží a také připsal spoustu nových textů. Celé se to jmenuje Pět ran do čepice a plánujeme s tím příští rok jezdit společně s divadlem Buchty a loutky. Mám také rozdělanou hudbu k loutkovému filmu Lajka, tento rok se dokončuje jeho druhá třetina, takže k ní budu psát hudbu a UJD ji pak začátkem roku natočí. Hned potom bych se rád pustil do nového CD s pracovním názvem Kry. Když vše dobře půjde, mohlo by být do konce roku 2014 na světě.