FRIGG: FriXX

Vlastní náklad, 2020, 46:43

Velké plány mělo před vypuknutím koronavirové krize na letošní rok finské septeto Frigg. Skupina, kterou tvoří čtyři houslisté, kontrabasista, kytarista a hráč střídající mandolínu s citerou, totiž slaví dvacet let od svého vzniku. Chystala velké turné a sérii vystoupení na velkých festivalech, ale nakonec z velkolepých oslav pochopitelně sešlo. Zůstalo však výborné CD FriXX, které se v dubnu umístilo na pátém místě žebříčku World Music Charts Europe.

Spíše než z tradiční finské hudby těží Frigg ze skandinávského – tedy švédského, norského či dánského – folkloru s mimořádně silnou tradicí houslistů. K vlivům severské a také (britsko)ostrovní lidové hudby a hudby klasické (houslové čtyřhlasy jsou opravdu impozantní!) pak Finové přidávají přiznanou inspiraci americkým bluegrassem. Ta je však spíše latentní, na povrch vypluje v cítění rytmické složky (Early Bird) nebo v práci s kontrabasem (Jouko-Taiga). Kouzlo žánrově stěží definovatelné hudby kapely spočívá právě v tom, jak všechny inspirace na jednu stranu drží pohromadě a na stranu druhou v různých momentech alba vyčnívají, převažují, přeskupují se, aniž by se celek rozsypal. Mezi úvodním slavnostním „jubilejním pochodem“ Juhlamarssi a zmíněnou „keltskou“ Jouko-Taiga nebo mezi vrstvenou baladou Saatto a finskou lidovou Varpunen je poměrně velká vzdálenost, a přitom není třeba pochybovat, že vše hraje jedna kapela.

Navzdory zmíněné inspiraci bluegrassem a hráčskému mistrovství jednotlivých členů, kteří by zvládali i zběsilé kaskády tónů, převažují na albu spíše střední a pomalejší tempa. Přitom posluchač nemá ani chvíli pocit, že by se nic nedělo a že by se kapela v nápadech opakovala. Celé album je vlastně velkou pozvánkou na oslavu, při níž se tančí čtverylka, waltz, reel, šotyš, švédská polka i další tance, jejichž jména nám mohou připadat exotická, ale které nutí minimálně k podupávání nohou. Všechno nejlepší k jubileu, dámo a pánové z Finska!

 

 

Přidat komentář