Fromuz The Asymmetric Rules

SOE Records, 2022, 68:05

Kapela z Uzbekistánu původně a nepřekvapivě od vzniku v roce 2004 pojmenována From.uz. Interpunkce v názvu se vytratila po vydání třetí studiovky Quartus Artifactus (2011). Globalizace sice leckoho prudí, ale přinejmenším v hudbě by měla i toho nejmilitantnějšího anarchoaktivistu usadit zpátky na tu naši normální zem. Tihle klasicky studovaní muzikanti z Taškentu se neprsí módním prolínáním orientálního folklóru, což by se nabízelo, ale jedou si svou kvazi podobu tvrdě rock-jazz-psycho-klasiky. Nikdo by ani náznakem Fromuz nepasoval do Asie, natož postsovětské. Na pozvání nahráli s Jeffem Beckem píseň Brush with the Blues a s King Crimson Starless and Bible Black. Čtvrté album Sodom and Gomorrah (2013) je perfektně po filmařsku hudebně vystavěná záležitost, která musí pokračovat. 

Po devíti letech to tu máme s náporem až nehorázným. Orchestrální Ouverture falešně naznačuje koncepční formu. Úplně ne. V té tříminutovce jsou ale fikaně ukryty znaky všech následných skladeb. Round and Round zprvu až vlezle jemná se překlopí v půli do brutálu à la System of a Down, včetně Tankianovského zpěvu. Muzikantsky i v hudebních invencích jsme tu předaleko od řečeného připodobnění. Fromuz byli od svých počátků kapelou s neuvěřitelnou eklektickou směsicí stylů ze všech epoch i žánrů od rocku, soulu, funku, jazzu, blues (zde No End a jedna část pětidílné finální Wings of the Fast Lane) i klasiky bez pevně daného určení, což jim naštěstí brání padnout do pasti stovek tzv. retro progresivních kapel. To vše dohromady vytváří kombinaci, která by měla působit jako naprostý zmatek, ale tady navzdory stylovým skokům nikdy nepůsobí rušivě nebo nuceně, vykonstruovaně, prostě plynou, jdou, sviští. Každá skladba je objev. Určitě největší Darling. Zprvu maličko (nástrojově) sabbatovka, pak skokem neuvěřitelná celokapelová jízda s vrstvenými riffy, bezuzdnou rytmikou a samply, že i starý Ministry Jourgensen musí potupně zažádat o důchod. 

 

Přidat komentář