Fug You! 3. Jsem spíše pacifista…

V předcházejících dvou částech našeho ohlížení se za americkým undergroundem jsme již nastínili, co si pod tímto pojmem představit, a poté jsme se zaměřili na dvě osobnosti tehdejší kontrakultury, Eda Sanderse a Tuliho Kupferberga. Oba byli renomovaní básníci, známější jsou ovšem jakožto zakládající členové skupiny The Fugs. Podívejme se tedy na jejich literární dráhy, přičemž se chtě nechtě dotkneme i dalších zajímavých, s literární tvorbou silně provázaných fenoménů. Ale pěkně popořadě.

V minulém díle jsme si na závěrečnou otázku, jaký že to tedy byl a je Ed Sanders básník, odpověděli krátkou charakteristikou, jež si nyní zaslouží důkladnější rozvinutí. Přiblížili jsme již Sandersův debut, ovšem jednalo se o pouhý začátek, první vykročení, ohledávání terénu a všech možností, které verš i slovo jako takové nabízejí. Ohledávání poezie. 

Ovšem Ed Sanders nebyl pouze výtečným mistrem veršů, stejně tak dobře zvládal prózu – přičemž je dobré dodat, že ji náležitě špikoval právě poezií, a také že jeho vynalézavost, pokud šlo o vymýšlení nových slov, byla téměř neomezená. Stačí si připomenout monology, pronášené mezi skladbami živého alba Golden Filth, jak jsme o tom psali v prvním pokračování cyklu Fug You!.

Krásný příklad použití všech těchto atributů, spojený i s nespoutanou fantazií při konstruování dějové linky, zároveň ovšem faktografický charakter, tedy zapojení reálných osobností i míst a historických dějů do strhující mozaiky, můžeme nalézt v Sandersově románu Střepy boží (Shards of God), vydaném v roce 1970 v prestižním nakladatelství Grove Press – nakladatelství, jež zvláště v šedesátých letech, ale i dříve, mělo opravdu vytříbenou nabídku. Vyšlo zde například Beckettovo Čekání na Godota, odmítané jinými nakladateli, Lawrencův Milenec lady Chatterleyové, vycházela zde díla Henryho Millera, Williama Burroughse, Jacka Kerouaca, de Sada. Nepřekvapí tedy, že nakladatelská odvaha se střetávala se žalobami a cenzurními pokusy, které končily u soudu. Naštěstí pro nakladatele vždy dopadly dobře. Zkrátka Grove Press byla v té době jedna z nejlepších adres. Ovšem, ještě než se podíváme na román samotný, je nutný menší historický exkurs.

Pigassus prezidentem

Pohybujeme se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, americká mládež se bouřila proti vládnímu angažmá ve Vietnamu, nikomu se nechtělo umírat. Zcela neodmyslitelně k této v mnoha ohledech bouřlivé době – vedle dalších jevů – máme tím na mysli například dodnes neobjasněné atentáty na Martina Luthera Kinga, Roberta F. Kennedyho a Malcolma X, hnutí Černých panterů a další – patří i hnutí hippies. Nebudeme se jim zde věnovat, bylo by to na jiný materiál. Nicméně přestože Sanders i jeho přátelé z kapely, a nejen z ní, s hippies rozhodně sympatizovali, jak Sanders, tak The Fugs vystupovali na podobně laděných akcích, pro mnohé bude možná překvapivé Sandersovo vyjádření, jež zaznělo 3. září 1968, kdy byl společně s Jackem Kerouacem a sociologem Lewisem Yablonskym hostem televizní debaty Williama Buckleye. 

 

V předcházejících dvou částech našeho . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář