Fug You! Pár kapitol z amerického undergroundu

O undergroundu toho bylo již napsáno a namluveno víc než dost, především o tom našem, méně se již mluví (a ví) o tom americkém – známe The Velvet Underground, ti to mají přímo v názvu, vybaví se jistě raný Frank Zappa a jeho Mothers of Invention… a ano, ještě tam přece byli newyorští The Fugs, že ano. 

 

Ovšem zatímco o prvních dvou kapelách se píše, občas je zaslechneme i z rádia, co se týče The Fugs, je zcela ticho po pěšině. Přitom, a teď si pomůžu slovy Roberta Christgaua, mimořádně fundovaného newyorského kritika a publicisty, který i v pokročilém věku ví, co a proč říká: „The Fugs byli první skutečnou pravou undergroundovou kapelou z Lower East Side.“ A také napsal, že pokud jde o The Fugs, „musíme akceptovat, že nikdy nebudou znít tak dobře, jak bychom si přáli. A možná se domníváte, že první pravá undergroundová kapela z Lower East Side budou tvrdí, zaťatí, minimalističtí městští protopunkeři. Kdepak, tohle byla až ta druhá pravá undergroundová kapela z Lower East Side, která přitom nebyla vůbec tak undergroundová, jak by naznačoval její název. Lou Reed se živil jako skladatel na zakázku, Andy Warhol byl umělec-celebrita, takže Velveti podepsali smlouvu s velkou firmou, a jejich debutové album vyšplhalo na 171. místo v žebříčku Billboardu. The Fugs nahrávali nejdříve pro značku Broadside, odnož společnosti Folkways, a pak pro ESP-Disk, jež vznikla kvůli propagaci esperanta.“

A byť se mohou někomu zdát slova o posvátných Velvetech rouhačská, Christgau rozhodně nebyl zase tak moc mimo. A že později i The Fugs vydávali u velké značky, na věci vůbec nic nemění, jde totiž o východiska. Ostatně ještě se k nim vrátíme, je to dosti důležité.

Jací a kdo tedy ti The Fugs vlastně byli?

Dejme nejdřív hlas kapele. Zakládající člen, bubeník Ken Weaver, to v roce 2005 viděl takto: „The Fugs byli tím, co si padesátá léta zasloužila. Padesátá léta je totiž stvořila – vnucené pokrytectví, přílišné sebevědomí a arogance, a všichni ti spravedliví – obcházeli celým světem, sráželi a oddělávali lidi. Politici nikdy nestaví lidi na první místo. Nikdy. Nás stvořila Amerika.“

A tomu také odpovídá to, jak byli The Fugs Amerikou, tedy tou částí, o níž mluvil Ken Weaver, nahlíženi. Krásný příklad pro to najdeme přímo v archivu FBI, kde o kapele a jejím třetím albu Virgin Fugs z roku 1967 dočteme následující (a ještě se k tomuto dokumentu vrátíme): „Je to ta nejhnusnější, nejšpinavější a nejvulgárnější věc, jakou by si kdy dokázala lidská mysl vymyslet…“

Paráda, že? Ostatně, co čekat od kapely, která si název dala podle neologismu Normana Mailera, který ve své prvotině Nazí a mrtví nemohl kvůli cenzuře použít výraz „fuck“, a která měla na svém, již zmíněném třetím albu píseň We´re the Fugs (natočenou již při nahrávání debutu v roce 1965), v níž nám hoši sdělují: „milujem trávu / milujem zadek / chceme ji oklátit / chceme to do zadku / máme to rádi zvostra / máme rádi marjánu / zobeme prášky / lížeme kundy / a nic nás nerozhodí / Ach East Side / Jsme na East Side / a jsme Fugs.“ Dále se ještě svěřují, že mají rádi LSD, sex, a to ve dvou třech čtyřech i pěti, a že jsou „nazí a připraveni, básníci i pošuci“.

O undergroundu toho bylo již napsáno a namluveno v . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář