Poté, co jsme si v minulém díle přiblížili vše, co předcházelo nahrávání alba It Crawled Into My Hand, Honest, se můžeme věnovat hotovému albu. Začněme možná netypicky obalem, ale jak již víme z minula, kapela měla dříve obal či přinejmenším podklady než jeho obsah.
Muzikantům pózujícím na hromadě klád to ve vybraných kostýmech opravdu sluší a zvláště Sanders coby hráč amerického fotbalu je ve své impozantní načuřenosti vskutku přesvědčivý, stejně jako Ken Weaver v roli zuřivého Vikinga či Tuli Kupferberg s jakýmsi podivným červeným kastrolem na hlavě, možná to je ale slušivý klobouček. Na zadní straně pak stojí Sanders, Kupferberg a Weaver v tógách před branou kostela.
Uvnitř rozkládacího obalu alba najdeme jedenáct fotografií navozujících lehce erotické asociace, ale i nejspíš kata s pořádnou sekerou, a vedle obvyklého seznamu skladeb a soupisu muzikantů a několika textů i původně novinovou rubriku Osobní zprávy, kde například čteme: „Slavný chicagský bluesový zpěvák se zálibou v dřepění v dřevěných vanách plných špenátu a vaječných nudlí hledá stálý vztah s trenérkou koní s tmavě rudými bradavkami. Prosím žádné falešné nabídky.“ I další zpráva je podobně nápaditá: „Žena pracující v reklamě, 31, urostlé postavy, hledá depravované dlouhovlasé muže, kteří sdílejí tajnou vášeň pro prsteny z černých diamantů ve tvaru pneumatik. Diskrétnost zajištěna, reference. Žádní únavní teplouši, prosím.“ Anebo: „Služba upřených pohledů. Svážu vás a budu na vás nakonec koukat dlouhé hodiny. Nepřijde vám to jako prča? Zavolejte. Žádné násilí, viz foto.“ A nakonec to nejlepší. „Zámožná dáma, mající sklony k záchvatům ohmatávání, s neotřesitelnou vírou ve vlkodlaky, touží po mladistvých archeolozích překypujících sexem k pilotním projektům spiritistického fotografování v podzemním mongolském útulku. Pouze skupina A–.“
Na albu najdeme i výzvu k zakládání fan klubů FUGS a korespondenční adresu. Dopisy měli hoši z kapely jistě rádi, však také například vyhlásili soutěž Vyhrajte rande snů s Fugs, přičemž některé z dopisů byly opravdu chutné – například jakási Barbara napsala toto: „Ráda bych šla na rande s Tulim, protože bych ráda, aby mě opíchal. PS: I kdybych nevyhrála, stejně by se mi to líbilo…“
A ještě něco: se sloganem Zhltněte i chystaná alba The Fugs skupina inzeruje čtyři další novinky. Mají již názvy jako Obětovaná harmonika, Písně víry a inspirace, Láska ke Královně Prstíku (pamatujete? ve čtvrtém pokračování jsme psali o této milovnici, inu… ale co, najděte si to sami!) a Magie bílejch, obal ale dokonce slibuje i názvy všech skladeb. Namátkou tedy vybíráme: Jelení křupan mezi freskami, Patsy, zmatená mezi norskými námořníky, Tuli požíraný vílou, Kausa zmutovaného melounu, Pomrkávání na jaře, Klouzavé sloní trenky, Nadržená party na pobřeží, Onanova hlídka část I a II, Blues Allena Ginsberga a Huberta Humphreye, Zprávy pro hrdlo, Kundí fantómové, Tyčinka Marianne Faithfullové a další.
Po prohlídce obalu se nyní můžeme věnovat jeho hudebnímu obsahu a je to skutečně bomba, po všech stránkách. Jak píše náš s oblibou citovaný Robert Christgau, ve „dvaceti nahrávkách se na ploše třiatřiceti minut Sandersova poetická přirozenost rozběsnila nebývalou měrou a je to jedno z nejexcentričtějších alb, financovaných velkou společností, a miluji to, jak je River of Shit (na desce označená jako Wide Wider River) umístěna mezi Burial Waltz a Life Is Strange, přičemž obě skladby jsou lehce lepší verze přesně toho, čeho byste se obávali – k smíchu to ale moc není.“ Opravme jen puntičkářsky mistra, album obsahuje písní hned jednadvacet a trvá o dvě minuty déle.
Prsa v řece sraček
Album nabízí široký stylový záběr a jak píše Richie Unterberger v jedné recenzi, jsou na něm „country jako vyšitá, nad kterou byste brečeli do piva, ovšem s vehementně satirickými či surrealistickými texty (Ramses II Is Dead, My Love, Johnny Pissoff Meets the Red Angel); velké, rozmáchlé klasické aranže (Burial Waltz); gregoriánský chorál o trávě (Marihuana); zemitý gospel s textem, který by si žádný kazatel netroufl ani vyslovit (Wide Wide River, s veršem ,Plaval jsem v téhle řece sraček / Víc než dvacet let a už mi to leze krkem‛), a téměř utopený melodický, kontrakulturní folk-rock, jakým Tuli Kupferberg přispíval na raná alba (Life Is Strange). Doprovodnými sbory se zde nešetří a již jen pouhá přítomnost téměř deseti aranžérů svědčí o tom, jak moc se od alb pro ESP, kde bylo vše ořezané na kost, rozvinul přístup kapely k využívání studia. Obecně vzato, písně (složené většinou základním triem Sanders, Kupferberg, Weaver) se více zabývají zručnou poezií a humorem než politickými prohlášeními, ačkoliv obvyklá společenská satira a volání po sexuální svobodě a užívání drog jsou zde přítomny v nezmenšené míře.“
V podstatě nelze než souhlasit, přesto se však podíváme na jednotlivé nahrávky zevrubněji. Takže již úvodní Crystal Liaison se slovy jako „stroboskopické bonbóny vaší mysli“ byla možná, jak se píše v jedné recenzi, zhulený psychedelický folk-rock. Budiž, v každém případě je to jízda, která musela na první poslech mnohým vyrazit dech, protože takhle, takhle tedy kapelu rozhodně neznali! Píseň začíná intrádou ostrých dechů, po pár taktech se přidá celá kapela i se sborovým zpěvem a posléze i Sanders, přičemž dravá rytmika vše žene stále kupředu, což z ní společně s harmonickými i tematickými zvraty, skvěle vyšvihnutým sólem na kytaru a plnokrevným štěkotem dechů činí ideální otvírák – není tedy divu, že nahrávka vyšla i na singlu. Ovšem hned následující Ramses II Is Dead, My Love je zvlášním, popem i smyčci stříknutým country, a jak je vidno z názvu, textem prozrazujícím Sandersova studia egyptologie a hieroglyfů (ostatně, obal je jimi též ozdoben). A Burial Waltz je vskutku krásný pohodový valčíček i se smyčci a citlivými sbory a velice poetickým textem, klidně by tedy mohl zaznít v nějaké zamilovaném filmu, snad nám Ed Sanders promine…
O písni Wide Wide River již byla řeč, Kupferbergova kompozice Life Is Strange chvílemi přechází do odlehčeného jazzíku, vždy ale s citem. A tím jsme se dostali k poslední skladbě první strany, přesuňme se tedy na stranu dvě – čistokrevné country Johnny Pissoff Meets the Red Angel již bylo též zmíněné, text prozrazuje naprosto typického venkovského křupana, rasistu, homofoba a tak dál, prostě, voser jako prase – a byť je na albu píseň bez přerušení, v jiné edici je text (z něhož jsme překládali) rozdělen na dvě části, s přidaným titulem Song of the Red Angel, to na vysvětlení. Možná i jako dramaturgický protiklad následuje óda na trávu Marihuana, kdy Kupferberg jmenuje přemnoho jejích všemožných označení, s každým se vyloženě mazlí, a to vše za doprovodu čítankového gregoriánského chorálu. Perla!
Lekce z Platona
