V zatím posledním pokračování jsme uzavřeli diskografii The Fugs z jejich prvního období, logicky se tím naznačuje, že bylo i jakési druhé, možná i třetí období, a také, že nutně muselo dojít k nějaké pauze. Ovšem ještě, než se dostaneme k dočasnému přerušení činnosti kapely, než úplně uzavřeme první etapu historie The Fugs, musíme se podívat na jejich souputníky, tedy přinejmenším v samých počátcích – jsou jimi muzikanti z kapely The Holy Modal Rounders.
Již jsme na tohle uskupení se zvláštním názvem několikrát narazili, pro připomenutí – nejen že se členové tohoto přinejmenším na newyorské scéně neobvyklého souboru podíleli na nahrávání debutového alba The Fugs. Mno, členové, byli to tedy, přinejmenším v počátcích kapely, pouze dva hudebníci, houslista a banjista Peter Stampfel, který hrál i na harmoniku a zpíval, a kytarista Steve Weber. Ale také jsme jejich nahrávky našli na kompilačním albu Fugs 4, Rounders Score z roku 1975. A hlavně, byla to vážně hodně zajímavá parta, zaslouží si tedy připomenutí. Ostatně kytarista Velvetů Sterling Morrison, a ten by asi měl vědět, o čem mluví, o nich prohlásil: „The Fugs, The Holy Modal Rounders a The Velvet Underground byly tři jediné autentické kapely z Lower East Side. Byli jsme skutečné kapely, co hrály na skutečné scéně pro skutečné lidi.“
Folk, anebo ne?
Konec 60. let přinesl početnou řadu střetnutí mezi folkovou muzikou a zhulenou psychedelií, což by bylo naprosto nepředstavitelné nejen v době folkového rozpuku počátkem 60. let, ale i počátkem rozkvětu folk-rocku. Kritik Richie Unterberger uvádí pár signifikantních příkladů: album Oar kytaristy kapely Moby Grape Skipa Spence (tedy ještě, než mu hráblo), album Dino Valente kytaristy Quicksilver Messenger Service Dina Valentiho (ovšem v rodném listě měl napsáno Chester William Powers, Jr.) a původní verzi Dazed and Confused, jak ji v roce 1967 nahrál její autor Jake Holmes. Mimochodem poté, co ji slyšel Jimmy Page, ještě coby člen The Yardbirds, nahrál ji ještě s nimi, a o rok později, s jiným textem a pozměněnou vokální linkou, skladbu nahráli Led Zeppelin na svůj debut, samozřejmě i s vlastním autorstvím. Holmes se ale v roce 2010 ozval, došlo k mimosoudnímu vyrovnání a od té doby je za Pageovým jménem dodatek „inspirováno Jakem Holmesem“.
Jak pokračuje Unterberger, všechny zmíněné nahrávky byly sice natočeny za pomoci instrumentace, jež se příliš nelišila od toho, co bychom mohli slyšet počátkem 60. let v nějakém folkovém klubu v Greenwich Village, „přesto by ani nad jednou zarytí posluchači folku nejásali, měly totiž roztříštěnou strukturu, koketovaly s vazbami a elektrickými nástroji a obklopovala je halucinogenní aura vybuzeného strachu a extáze. A často tyto písně popisovaly vědomí, které nejenže se nacházelo v pozměněných stavech, ale přímo na pokraji rozpadu“.
A přesně do tohoto stádečka zapadala tvorba Holy Modal Rounders, a ještě než se na ně podíváme zevrubněji, vysvětleme si onen neobvyklý – tedy, ne že by si tehdy kapely dávaly nějaká běžná jména – název. Peter Stampfel jej objasňuje takto:
