Americký zpěvák, raper, hudebník a skladatel Garrett Dutton, známý jako G. Love, poprvé nadchl české publikum v pražském Paláci Akropolis v roce 1996. V té době mělo jeho trio G. Love & Special Sauce za sebou řadu úspěšných koncertů v Evropě. V dalších letech kapela koncertovala především v Americe a G. Love se k nám vracel pouze sporadicky jako sólista. V listopadu loňského roku k nám jako jedna z hlavních hvězd šumperského festivalu Blues Alive zamířil opět s kapelou, která vloni oslavila třicet let od svého vzniku.
V roce 2019 jsem s vámi hovořil před vaším sólovým koncertem v Praze. Tehdy jste mi řekl, že chystáte desku s názvem The Juice: „Bude to deska plná protestsongů proti současné politice Donalda Trumpa v naší zemi, proti negativitě, kterou mne a mou rodinu děsí. Rád bych tedy svou novou deskou dodal energii lidem, kteří proti Trumpově politice aktivně bojují a snaží se vrátit do naší společnosti progresivní hodnoty.“ Album vyšlo v lednu 2020. Jak se na ně díváte dnes?
The Juice byla pro mne důležitá deska, která mi přinesla mou první nominaci na Grammy v kategorii současného blues. Pokud jsem před natáčením hovořil o tom, že to bude hodně politická nahrávka, tak je to vlastně pravda. Je to pro mne velmi osobní album, na kterém zpívám o své rodině a o svém soukromém životě. Ale na druhou stranu tam skutečně reflektuji tehdejší politickou situaci, atmosféru, jakou jsme zažívali v době prezidenta Donalda Trumpa. Politické komentáře tedy na tomto albu opravdu nechybí. Dokonce si myslím, že takové písně jsou moje silná doména. Příkladem je titulní skladba The Juice, kterou jsem napsal společně s Kebem Mo’ a která je pro mne mimořádně důležitá. Jsem s tím albem tedy spokojený a stále z něj hraji řadu písní na koncertech. Jsou to silné písně, které si dál žijí svým životem. Víte, když natočíte album, chcete, aby to bylo dílo, které má smysl tady a teď, ale které bude zároveň nesmrtelné. A domnívám se, že s albem The Juice se nám právě tohle podařilo. Když natočíte desku s písněmi, které pak chcete hrát po celý zbytek života a které vaši fanoušci také vyžadují, opravdu se vám povedlo něco velkého. A toho jsme s tímto albem opravdu dosáhli.
Jak hodnotíte s odstupem spolupráci s Kebem Mo’ coby producentem?
Spolupráce s Kebem Mo’ pro mne měla velký význam. Bylo to, jako bych na univerzitě navštěvoval hodiny historie hudby a historie blues, psaní písní, produkce, vystupování a rytmu. Řekl mi toho o hudbě tolik! Opravdu každý den jsem si připadal jako školák. Když se s Kebem Mo’ bavím, říkám mu v žertu, že jsem díky němu vystudoval bluesovou univerzitu. On z toho má radost, ale opravdu je to tak, protože on je opravdu velká studnice vědomostí. Lidé třeba říkají, že Beatles byli tak úspěšní, protože všechno bylo v jejich případě naplánováno do posledního detailu, ale že blues – to je prostě chlápek, který se opije, vezme do ruky kytaru a něco skučí. Jenže Keb’ Mo’ vám přesně vysvětlí, proč to není pravda. Ukáže vám, že například to, co dělali Muddy Waters a Little Walter bylo velmi pečlivě připraveno. Každé jedno slovo, každý takt, každý akord, všechno mělo v jejich písních své opodstatnění a své místo. Keb’ Mo’ mi tedy ukázal všechny tyto spletitosti blues a naučil mě jim lépe porozumět. Díky němu jsem se tedy stal lepším hudebníkem a autorem. Naučil mě, že když píšu píseň, na každém jednom slově záleží. Opravdu na každém, včetně spojek nebo členů. Také mě naučil, že píseň nepíšu kvůli písni samotné. Vždy je důležité vědět, jaký příběh se za ní skrývá. Proč jsem se rozhodl právě takovou píseň napsat. Proč bych se při jejím poslechu měl cítit právě takto. A když je to příběh, co se tedy vlastně stalo. Tyto otázky fungují jako kontrola kvality.
Vy sám ovšem také pracujete jako producent. Produkoval jste například nahrávky Johna Hammonda. V čem jste jiný než Keb’ Mo’?
Ano, to je dobrá otázka. Mimochodem jsme s Kebem Mo’ oba narození ve znamení vah a oba máme narozeniny 3. října. Keb’ Mo’ je při své práci producenta velmi pečlivý. Já spíše improvizuji a těkám a hodně věcí vymýšlím až za chodu. Pokouším se ve studiu uchopit a zhmotnit magické momenty, které tam cítím, což je trochu riskantní způsob práce, ale zase je to rychlejší. Jsme tedy opravdu každý jiný. On je pečlivý, já moc ne. Kdybyste to přirovnal k vaření, on vaří podle receptu a já se podívám, co máme doma, a naházím to od oka do hrnce.
V červnu 2022 vám vyšlo zatím poslední album Philadelphia Missisippi. Na něm jste spolupracoval s Lutherem Dickinsonem. Jaký je on jako producent?
