Gabo Naas, kytarista z Argentiny, vytváří s desítkami dalších hudebníků latinskoamerickou oázu v multikulturním Berlíně.
Naas se narodil na jihu Patagonie v přístavu Puerto Santa Cruz, odkud je to necelých 300 km k atlantickému vyústění Magalhãesova průlivu. Vyrůstal s latinskoamerickou lidovou hudbou, později v Buenos Aires vedl ansámbl hrající latinský jazz. Od roku 2008 žije v Berlíně, kde mimo jiné komponuje filmovou hudbu. Berlín si v posledních letech jako základnu zvolila i Marta Töpferová, kterou latinskoamerická hudba okouzlila, když vyrůstala v USA: „Poprvé jsem slyšela Gaba Naase na intimním hudebním večeru. Máme za sebou řadu turné, já hostuji na jeho albu Del tiempo y la distancia a Gabo nahrál jihoamerický strunný nástroj charango na mé nové album Sombras. Navíc společně vedeme hudební kurzy, které jsem nazvala La dílna. Letos v barokním areálu Kuks proběhla už šestá společně s Gabem. Díky tomu, že vedle kytary hraje na řadu dalších nástrojů, tak ansámbl vede on a já se věnuji zpěvákům.“
Následující rozhovor proběhl na Sardinii, ve městě Cagliari, kde se Gabo Naas jako finalista účastnil soutěže Premio Andrea Parodi. Ta je věnovaná odkazu zpěváka Andrey Parodiho, který jako první představil hudbu Sardinie širšímu italskému publiku. Gabo Naas získal ve finále Cenu mezinárodní poroty.
Vy jste z Argentiny a jako evropskou základnu jste si vybral Berlín. Podobnou volbu udělala česká zpěvačka Marta Töpferová. Nabízí Berlín srovnatelné podmínky pro latinskoamerickou hudbu jako třeba Madrid či Barcelona?
V Berlíně žijí lidé z celého světa, příležitostí k hudební výměně je spousta. Navíc tam mám rodinu. Dovedu si představit, že lepší by to bylo ve španělsky mluvící zemi. Ale každé místo je svým způsobem zajímavé.
Máte v Berlíně nějaké místo, kde pravidelně hrajete?
poustu hudebníků s klasickou průpravou, kteří nehrají klasiku, ale vycházejí z tradičních žánrů.
Vy jste z Patagonie, což je blízko Magalhãesova průlivu, jaký tam je život?
Patagonie je rozdělená mezi Argentinu a Chile, žijí tam Indiáni Tehuelche. Ten region pojmenoval Magalhães, když zjistil, že místní Indiáni mají velké postavy. Pata je španělsky noha, a patagones znamená velké nohy.
Náš rozhovor probíhá na Sardinii v rámci soutěže věnované památce zpěváka Andrey Parodiho. Vaše soutěžní písnička se jmenuje Prienda, Zamba y Chacarera. Jedná se tedy o tři rytmy vtělené do jedné skladby?
Ano. Chtěl jsem ukázat, jak bohatý je svět latinskoamerických rytmů. Zamba je afroperuánský rytmus, ve španělštině ženského rodu, jeho název připomíná brazilskou sambu. Ta je ale mužského rodu, je rychlejší a překypuje energií v rytmu 4/4 či 2/4. Kdežto argentinská a peruánská zamba je na 3/4 a má charakter pomalého ploužáku, kdy se muž snaží okouzlit ženu.
K soutěžním disciplínám patří i zahrát cover verzi z Parodiho repertoáru, což je vlastně test muzikantské invence.
Já jsem si vybral píseň Inghiria, líbila se mi rytmicky, ale pojal jsem ji úplně jinak. Zatímco vy v evropské hudbě dáváte nejčastěji akcent na první dobu, my v Latinské Americe ty akcenty všelijak posouváme. To je vliv z Afriky, akcent na první dobu nám přijde banální.
