Jedno z nejsilnějších tuzemských alb roku 2023 natočila Gabriela Vermelho. Název Rok ticha se váže ke covidové pandemii, což autorka komentuje slovy: „Období covidového zmatku bylo pro […] mne obdobím velkého klidu a zastavení se nejen zvenčí, ale hlavně uvnitř mne. Měla jsem štěstí, že jsem mohla dělat práci, kterou miluji nade vše, a tou je hudba.“ Zpěvačka a multiinstrumentalistka na svém novém albu spojila dva projekty. Jedním z nich je hudba k tanečnímu představení, respektive filmu Maruška („životní příběh dívky-hrdinky, která uvěřila ranému komunismu jako spáse světa“, ano, jde o Marušku Kudeříkovou). Tím druhým pak hudba k novému filmu Vladimíra Morávka Banditi pro baladu.
Právě tato druhá část alba k sobě bude zřejmě strhávat více pozornosti. Vermelho si totiž „dovolila“ znovu zhudebnit ikonické texty Milana Uhdeho k Baladě pro banditu. Nechat stranou zlidovělé melodie Miloše Štědroně a vymyslet něco svého vyžadovalo kus odvahy. Nešlo jen o to, aby se do „bylo tu, není tu“ a „zabili, zabili“ nepletly nápěvy, které všichni známe. Ale především o to, aby nové zpracování dávalo vůbec smysl. Gabriele Vermelho se to povedlo. Propojila svou skladatelskou invenci s aranžérskými nápady (na albu používá kvinton, elektrickou kytaru, housle, violoncello, bicí, ale také sklenice nebo kravské zvonce) a také s prací se známým textem, který strukturovala po svém a v některých případech jej přímo dekonstruovala (viz práce se slovem zabili).
V případě Marušky, rodačky z Vnorov na Slovácku, pak Vermelho zvolila texty lidových písní ze Strání a ze Slovenska a k tomu přidala slova z dopisů, které Kudeříková posílala z vězení domů na rozloučenou předtím, než ji nacisté „zabili, zabili“. Obě části alba tak spojuje téma smrti mladého člověka, ale písně jako Těžko je ni, těžko nebo Sloboděnka moja obstojí jako velmi silné i samostatně.