Poslech desek pro mne dosud neznámých kytaristů bývá zdrojem dvou typů překvapení – dobrých i špatných. Valná většina představuje sice technicky zdatné instrumentalisty co do manuální zručnosti, ale jen málo skutečných hudebně-autorských objevů. Naopak Gadi Caplan je jedním z těch vzácných, velkorysých virtuózních i tvůrčích talentů, který umí potlačit své hráčské ego ve prospěch kompoziční stavby a nijak nepřetlačuje ostatní nástroje. Na jeho třetím albu Morning Sun jsou znát vlivy, jež posbíral během třiceti let života. Narodil se a dětství prožil v Izraeli, kde bral základy klavíru a později klasické kytary. Po vojenské službě odjel na cestu kolem světa – v Indii studoval hru na sitár, v New Yorku hrával po klubech v rock’n’rollových a bluesových kapelách, navrch pak absolvoval jazzovou kytaru a kompozici na Berklee College of Music v Bostonu.
Morning Sun je skvěle sevřeným albem s gradací na těch správných místech. Ačkoli většina „nových“ progrockových kytaristů, kam bývá Gadi Caplan bůhvíproč řazen, se snaží znít až metalově tvrdě, Caplanova hudba je organickou esencí jazzu s orientálními prvky, folkového písničkářství, klasické hudby a inspirací v canterburské scéně počátku 70. let s náladotvornými dronovými podkresy. V textuře skladeb alba se pohybuje od klasicky stavěných měkoučkých balad, přes virtuózní fusion v Lily’s Day, Pt. 2 nebo The Other Other Side, houpavě groovující elektroniku v Lili’s Day, Pt. 1 až po mohutnou orchestraci nad klávesovými plochami ve finální Lili’s Day, Pt. 4. Úvodní Hemavati s velmi jemnými čvrttónovými vyhrávkami akustické kytary nenechá na pochybách, odkud že to Caplan pochází. Ke kytaře se pak připojí širší spektrum nástrojů s dominujícími flétnami a violou. Autor spolu s hostujícím elektronickým experimentátorem Dannym Abowdem pozvolna vrství neidentifikovatelné, ale pro kompozici čistě koherentní zvuky s takovou přirozeností, že přestáváte být pouhým posluchačem a dokonale se ocitáte uvnitř té hudby. Na nové desce Morning Sun je méně zpívaných skladeb než na předchozí Look Back Step Forward (2013) nebo debutové Opposite Views (2011). Z písní tu nade vše vyniknou Good Afternoon a La Morena, náladou i něhou připomínající ty nejkrásnější balady George Harrisona nebo Paula McCartneyho. Ty jsou ozvukem Caplanova jednorázového kapelového koncertního projektu z roku 2014 The Weeping Willards, který postavil právě na písničkářské, spíše folkově úsporné formě a je znát, že o výsledný mix alba Morning Sun se postaral jeden z členů The Weeping Willards, baskytarista Jesse Gottlieb. Deska je tak mnohem subtilnější než předchozí dvě, byť se na ní objevují, řečeno detektivkářskou terminologií, „všichni obvyklí podezřelí“. Gadi Caplan má svým životním příběhem vsazeným do moderního hudebního kontextu moc dobře našlápnuto do širšího povědomí nových fanoušků.
Musea Records, 2016, 42:17