Bubeník, klávesák, ba i výborný kytarista a skladatel je fenoménem v (nejen) současném jazzu, rocku i rozmanitých experimentech. Po velkou část takřka padesátileté kariéry působil navenek spíše jako hudebník pro hudebníky, někdo, kdo byl více ceněn za práci s ostatními než vlastními vystoupeními a autorskými skladbami. To se před časem naštěstí začalo měnit a Gary Husband buď se svou kapelou nebo coby rovnocenný sideman hrdě brázdí celou zeměkouli, letos mj. v rámci koncertního projektu More Secrets Tour.
Ačkoli měl klasické klavírní vzdělání, udělal si jméno na bicích, když už v dospívání bubnoval v jazz bigbandu Syda Lawrence. Na bubenickém trůnu či klávesách pak hrál s personami jako Allan Holdsworth, Jack Bruce, Billy Evans, John McLaughlin, Gary Moore, Robin Trower, Mike Stern, Jack DeJohnette, Chick Corea, Billy Cobham, Hansford Rowe, Stick Men nebo Level 42 a tolika dalšími, že by jejich prostý výčet zabral plno stránek. Z podobných hudebních krajin nám Gary Husband na bezmála dvou hodinách s třiadvaceti skladbami posílá osobní a vpravdě i osobité pohlednice – v překrásně vyvedeném 28stránkovém bookletu líčí svou hudební cestu a komentuje zrod každé nahrávky.
Double CD pokrývá veleširoké hudební spektrum – dosud nevydané či k nepoznání nově přepracované skladby z let 1978–2021. Od ambientně-meditativních vinět přes klasicky znějící jazzové kousky, free improvizace, funky jízdy i rockové palby až po elektronické experimenty se samply. Kompozice za sebe nestaví chronologicky podle data vzniku ani stylu, ale ve vlastní dramaturgii jako ucelené pásmo z různých výletů, cest i zastavení jako rozmanitý jazz plný rockového šmrncu a skvělých improvizačních nápadů v takovéto fúzi nadčasových. Namátkou charakteristika několika výjimečných kusů. Drsné klavírní provedení skladby Bing of the Dale evokuje McCoy Tynera. S kytaristou (a autorem písně) Allanem Holdsworthem je Water on the Brain progresivní rock jako víno, zatímco kakofonická The Disguise evokuje avantgardní loft jazzovou scénu New Yorku 70. let. Not Even the Rain by pohodlně pasovala v katalogu ECM, City Nights 1993 je přímočará latino fusion a úvodní Reykjavik Dream naopak rozervaná syntetizovaná zvuková krajina. Jednou z lahůdek je Husbandova meditativní interpretace skladby 500 Miles Hight od Chicka Corey s dunivou basovou linkou, vypůjčenou z A Love Supreme Johna Coltranea. Třináctiminutová koncertní nahrávka Evocations of Burt Bacharach se soupeřnými trubači s neúnavým Randym Breckerem a vitruózními houslemi Jerryho Goodmana je snad vrcholnou ukázkou Husbandova až děsivého „bubenismu“. Zmíněná Water on the Brain a extrémně intimní Song For My Father jsou zde jedinými zpívanými kusy, přičemž tributní píseň pro svého otce pak doplní překrásnou instrumentálkou Song For My Mother, v níž se předvede coby utajený virtuos akustické kytary, a jak v bookletu říká: „Snad se mi v této malé skladbě podařilo zachytit hravou stránku mé krásné matky.“