Osmým albem Impromptus and Other Short Works své nadnárodní úderky Basement Research oslavil saxofonista a klarinetista Gebhard Ullmann pětadvacet let jejího trvání a vybral pro tuto příležitost několik starých (již dříve v jiné verzi vydaných) a několik zbrusu nových kompozic, které společně vytvořily de facto koncepční album, kde si tradice podává ruku s novodobými postupy. Ze zcela původní sestavy už zbyl jenom leader, ale kádr vždy doplňují vskutku hvězdní hráči. V posledních letech jsou to trombonista Steve Swell (u nás jsme ho mohli vidět před třemi lety na JGTT společně s Peterem Brötzmannem), saxofonista Julian Argüelles, basista Pascal Niggenkemper (ten se představil před dvěma lety na festivalu Alternativa s projektem Le 7éme continent) a bubeník Gerald Cleaver.
Úvodní signifikantně nazvaná skladbička Gospel má skutečně esprit černošského rituálu, ale patřičně přetaveného do podoby moderního jazzu ala Albert Ayler nebo jemu podobní. Vůbec se tu odkazuje na „zlatou generaci“, která posunula jazz někam dál, ale vlastně je tu už poučenost z následných výbojů. Twelve Tone – Impromptu No. 5 ostatně jednoznačně evokuje používání dvanáctitónové stupnice. 29 Shoes sahá ještě víc ke kořenům a hemží se to tu drobnými sólíčky, kde se každý hráč čitelně prosadí. Ostatně třeba ve Sticks – Impromptu no. 4 je středobodem sólo na bicí, do něhož se ústrojně zapojují ostatní nástroje. V necelých pěti minutách se pak v Lines – Impromptu No. 2 vystřídá několik nálad od nášupu přes bizarní trombonové sólo podporované bicími a basou až po jakoby konvenční ukotvení. Výletem směrem k současné kompozici je Shifting Tonalities – Impromptu No. 3, kde se do rozvrzaného kontrabasového intra velne skvěle sladěná dechová sekce, aby vše nakonec přeskakovalo a kroužilo v překvapivých posunech. Zkrátka dokonalý případ toho, jak se ohlížet do minulosti a těžit z ní to nejlepší a zároveň se zcela vyhnout staromilství a mít jasnou vizi do budoucnosti.
WhyPlayJazz, 2019, 47:24