GHOST MARROW: earth + death

Aurielle Zeitler, bývalá členka post-metalové skupiny Giant Squid, vydala koncem loňského roku už své třetí sólové album sólového projektu Ghost Marrow. Aurielle je protřelou spolupracovnicí řady výrazných jmen na nezávislé scéně. Jako hlavní kytaristka Chelsea Wolfe má zásluhu na úspěchu alb cyklu Abyss. Její hlas zní z nahrávek Tery Melos, Emmy Ruth Rundle; Alistera Fawnwoda, Suzanne Ciani nebo Grega Leisze. Na Ghost Marrow ale, až na jedinou výjimku, žádné kytarové tóny neslyšíme. Jedná se o výrazně tichou introvertní hudbu, která je dialogem elektroniky a vokálu autorky. Od experimentálních instrumentálních kompozic se Aurielle pohybuje k něžnému darkwave, postavenému na vokálu plujícím prostorem. Improvizace na syntezátor Juno-60 rychle vytvořily základ desky, která působí různorodě, ale rozhodně ne chaoticky. Vzpomenout můžeme na introvertní rukopis Black Tape For A Blue Girl, tichého superprojektu labelu 4AD, Hope Blister, v instrumentální poloze hudba projektu Ghost Marrow není ani příliš vzdálena tvorbě souputnic, Christiny Vantzou nebo Any Roxane. Název desky, ale i hlukové výboje ve skladbách Fed By The Dirt, ale především Microcosm, kde dojde i na výjimečné vazbení elektrických kytar, pak upomínají na život ohrožující chronické onemocnění, které autorce ve 14 letech zničilo kostní dřeň. Není divu, že Zeitler popisuje album jako reflexi „elegance a brutality neustále se proměňujících věcí“. Síla alba spočívá v jeho čistotě, neochotě vyplnit aranže jakýmkoliv jinými podněty než pouze těmi zcela nepostradatelnými. Podobným způsobem je graficky vyveden i obal alba od kalifornského autora Lorena Chritoffersona. Jednoduché tahy štětcem vyplňují černá místa na obalu i etiketě. Jsou prosté textu, a jasně tak podtrhují naléhavou, na kost ohlodanou hudbu projektu. Hudbu, která vychází z přítmí, dokáže do něj přivést záblesky světla, ale nakonec se do šerosvitu znovu vrací. Jako náš vlastní život.