Třetí album vydávají brněnští Ghost Of You téměř dekádu od debutu Glacier And The City (2015) a šest let po předchozím titulu Black Yoga (2018). Bylo by divné, kdyby nedošlo k nějakému tomu tříbení muzikantských a skladatelských schopností a vůbec zrání. Kapela se definitivně posunula z kategorie „nová“ do „zavedená“. Ne, nedošlo k zásadní změně koncepce nebo soundu. Jenže navzdory stejně eklektickému hledání v paletě zvuků současného indie rocku a popu, od živelných po syntetické, znějí dnešní Ghost Of You soudržněji, vyváženěji. A nemají problém záživně utáhnout třeba i devítiminutovou plochu úvodní artistní dvoj-písně Best Dream is Always Dying / Monastery, aniž by střídání nálad působilo křečovitě. Termín indie pop, který kvarteto akceptovalo, navíc neznamená nic přímočaře chytlavého. Zlomené beaty např. v Night Is Over Soon rozhodně nevyzývají k bezstarostnému protančení onoho zbytku končící noci, ale spíše znervózňují. Což platí i pro This Is How We Dance Now. Nemluvě o neprvoplánové, relativně komplikované harmonii My Favourite Band Plays In Town Tonight. Nebo o vpádech účelných kytarových hluků a ruchů do dramatické rytmiky Perfect Time. Pořád tu jde o sebevyjádření, nikoliv o podbízení se.
Což platí i pro texty. Optimistické to album tedy není, změnu pocitu existenční tísně, zachycovaného do písní i na předchozích deskách, rozhodně nečekejte. Což ostatně vyplývá už z názvu zmíněné úvodní kompozice. Nejen, že Nejlepší sny vždy zemřou, ale onen niterný, duchovní Klášter je navíc v plamenech. A co teprve, když si zpěvák Tomáš Novohradský začne sypat popel na hlavu v All My Fault, o které říká, že „stejně jako zbytek alba přináší velmi osobní témata“ a klip k písni jenom „podtrhne onu bezvýchodnost, kdy naši vnitřní démoni jsou natolik silní, že nás zcela pohltí a my zůstaneme sami“.
Zkrátka neposlechněte název alba. Byla by škoda před přesvědčivou deskou Zavírat oči a hlavně uši.