Gino Robair je světu pravděpodobně znám především coby bubeník na albech Toma Waitse Alice, Blood Money, Orphans a ze soundtracku k filmu Tiger and the Snow. Jeho záběr je však mnohem širší. 
Je vyhledávaným sidemanem v Bay Area (tedy souměstí kolem San Franciska), ale i jinde ve světě. V poslední době napsal operu I, Norton, která skýtá velký prostor pro improvizaci a byla předvedena v různých koutech světa za účasti tamějších muzikantů, kteří jí vždy vtiskli specifickou podobu. Kromě svých osobních hudebních aktivit je Gino Robair také aktivním hudebním publicistou a v neposlední řadě osnovatelem vydavatelství Rastascan Records, které dává prostor řadě neotřelých avantgardních umělců. Tam vyšlo i album kapely Rituel, kde hrál mimo jiné dnes v Čechách usazený kontrabasista George Cremaschi, s nímž se posléze podílel na řadě projektů včetně mezinárodního uskupení Grosse Ab fahrt. V poslední době s ním spolupracuje zejména v triu, které doplňuje rakouský DJ Dieb 13 (mimo jiné i důstojný parťák Phila Mintona). Právě v této sestavě se Gino představil pražskému publiku v Komunikačním centru Školská 28 a neváhal využít celého vskutku komunikativního prostoru a hrál i na židle a okna.
Robair je milovníkem nezvyklých perkusí a na své mnohačetné cesty si vždycky s sebou bere řadu svých propriet včetně nestandardních činelů, smyčců a nejrůznějších motorků a udělátek či svůj oblíbený analogový syntezátor Blippoo Box. Řadu nástrojů pak nachází přímo na místě konání koncertu. V současné době kromě opětovného nahrávání s Waitsem obnovil spolupráci s těžce hardcoreovou kapelou zornovského typu Pink Mountain. Jeho hra tudíž osciluje mezi minimalistickou i hyperakční improvizací, nadčasovou vážnou hudbou a našláplým bigbítem. Již v dětství hrával rukama a dřevěnými lžícemi v kuchyni na hrnce a pánve a možná ho ovlivnil i maďarský dědeček, který „vykrúcal“ na své housle osobitý čardáš. Gino je zkrátka univerzál v tom nejlepším slova smyslu. Dokázal si porozumět s věhlasným saxofonistou Anthonym Braxtonem, inovativní houslistkou Carlou Kihlsted, úspornou německou trumpetistkou Birgit Ulher či divokým kytaristou Johnem Shiurbou. Zásadní pro něj bylo otevřené Splatter Trio ovlivněné výtvarným uměním i filmem, kde se setkávaly inspirace malířem Jacksonem Pollockem a režisérem Samem Peckinpahem. Rozumí si i se skvostnou power-trombonistkou Gail Brand či rozvážným laptopistou Timem Perkisem. Nemá rozhodně problém přecházet z jedné polohy do druhé a je zároveň zcela seriózní i rozvrkočený. Dokáže být bicí mašinou i filigránským ornamentalistou.
V červnu tohoto roku vyráží trio Robair – Cremaschi – Dieb 13 na turné po Čechách, Rakousku a Slovinsku a jejich stěžejním koncertem by mělo být i vystoupení 11. června v knihovně Technického muzea na Letné. Další podrobnosti najdete na www.georgecremaschi.com
