Gov’t Mule: Revolution Come… Revolution Go

Easy come, easy go, lehce nabyl, lehce pozbyl, říkají anglofonní národy. S revolucemi je to stejné, nejen podle Gov’t Mule. V posledních letech se kapela bavila především kompletováním dříve zaznamenaných předělávek Rolling Stones či Pink Floyd, případně výletům na Jamajku. Ovšem vyprovokovat Vládní muly, po čtyřech letech od autorského dvojalba Shout!, k dalšímu autorskému titulu, tedy s výjimkou dávného gospel blues Dark Was The Night, Cold Was The Ground (Temná byla noc, zem studená) z repertoáru Blind Willieho Johnsona, se podařilo až novému vítězi amerických prezidentských voleb. Warren Haynes a spol. kolem sebe kopou opravdu jako podrážděné a vyděšené muly. Tak tvrdou a naštvanou skladbu jako úvodní Stone Cold Rage dlouho nenahráli.
Což platí i pro další kusy. Po riffu jako z arzenálu AC/DC následuje hardrockově zatěžkané blues Drawn That Way, výbušně zní i nahořklá balada Pressure Under Fire. Nemluvě o titulní písni: „Dole v ulicích slyšíš zvuky zmatku / odrážejí se jako milion hlasů (…) Všichni se snaží překřičet, jsme snad pod nějakou kletbou? Myslím, že tahle změna tu budu už napořád, to nevíš? Revoluce přicházejí, revoluce odcházejí…“
Ostatně i starého dobrého Slepého Willieho předělala kapela na zuřivý riffový výlev. Album výrazněji zjemní snad jen jižanskou tuláckou Travelling Tune, trocha posmutnělé naděje snad probleskne z Dreams & Songs. Výlety principála Warrena Haynese k bluegrassovému písničkářství jsou pryč, nyní se hodí pořádně vybuzená „elektrika“. Ale pořád máme čest s Guv’t Mule, svým způsobem následníky Allman Brothers. Nejde tudíž o přímočaré „samoúčelné hlučení“, ale o tvrdost s poselstvím.
Warren vysvětlil pohnutky k napsání právě takových písní v rozhovoru pro Rolling Stone. „Kdyby nebylo těch voleb, nikdy bychom nic podobného nenatočili, vážně. Protože ať už vyhrál kdokoliv, celý národ je naštvaný. Jistě, že je rozhněvaná ta téměř půlka Američanů, co volila Hillary, ale ani z pohledu voličů Krále Trumpa není důvod pro radost, protože byli vzteklí už dlouho, pořád mají obavy ze stejných věcí a pouští se do nich ta druhá půlka. Vyrůstal jsem na Jihu a nikdy dříve jsem tu neviděl lidi tak rozzlobené a tak rozdělené. A nejde jen o Jih, jde to napříč zemí.“
Právě o tom ostatně vypovídá text úvodní písně: „Chladný vztek v průchodech / Něco, co jsem ještě nikdy neviděl / Byl jsem v Kalifornii i v St. Augustinu / něco se stalo v temných konzervativních zákoutích / stoupá to jako příliv / chladný vztek v zázemí / a mučednicemi se stanou mámy.“
Po muzikantské stránce jde pochopitelně o lahůdkovou bluesrockovou desku, kde excelují všichni zúčastnění, byť hlavní pozornost poutá kytara principála Warrena Haynese a hammondky Dannyho Louise. A aby toho nebylo málo, v Burning Point si zahostoval i Jimmie Vaughan. Ale hráčské mistrovství nějak tentokrát není to hlavní. Ač na jiném kontinentu, tomu hněvu a strachu z rozpolcenosti velmi dobře rozumíme.

Fantasy Records, 2017, 77:12

Přidat komentář