Greensleeves

Zlidovělou píseň Greensleeves u nás proslavila Marta Kubišová. V roce 1968 ji pod názvem Dobrodružství s bohem Panem natočila na LP Songy a balady, které vyšlo o rok později a stalo se jejím prvním a posledním albem před téměř dvacetiletým obdobím ,hlasového klidu‘, jak zpěvačka s nadhledem říká své nedobrovolné umělecké pauze. Český text pro ni tenkrát napsal Miloň Čepelka, jeden ze zakládajících členů právě vzniklého Divadla Járy Cimrmana. Na obalu desky stojí, že se jedná o ,irskou lidovou‘, což možná není daleko od pravdy. S jistotou však víme pouze to, že jde o staroanglickou skladbu z tudorovské či alžbětinské éry, všeobecně přisuzovanou samotnému králi Anglie a Irska Jindřichu VIII.

12_greensleeves_1Mýtus o tom, že panovník napsal Green sleeves pro druhou ze svých šesti žen, Annu Boleynovou, podporují hned dvě historické skutečnosti: zaprvé, Jindřich VIII. coby typický ,renesanční člověk‘ vynikal jak ve hře na různé nástroje včetně varhan, harfy a virginalu, tak v komponování a poezii. Čistě teoreticky by tedy byl schopen takovou baladu složit. Druhou indicií může být samotná povaha vztahu mezi Jindřichem a Annou, původně jeho dvorní dámou a milenkou a až poté, co se rozvedl s první ženou Kateřinou Aragonskou, také jeho chotí. Jak víme z dějepisu, Boleynová skončila na popravišti. Ale než se tak stalo, docela slušně Jindřichovi ztrpčovala život, především svou odmítavostí, kvůli které musel vrtkavý král na svou kořist čekat mnohem déle, než byl zvyklý.

Běda, má lásko, ubližuješ mi, když mne tak nezdvořile odvrhuješ, protože já tě miloval dlouho a jak se patří, těšil jsem se ze tvé společnosti,“ zpívá se hned v první sloce naší písničky, a tak není divu, že si ji prostý lid ztotožnil se slavnou love story. Balada navíc nese název Greensleeves, což v doslovném překladu znamená Zelené rukávce. Dlouhé volné rukávy se v tudorovské éře těšily velké oblibě, zpravidla bývaly zakončené krajkou a od zbytku oděvu se daly oddělit. Zelená byla svěží barvou volné lásky, skvrn, které zanechá tráva na šatech po milování v přírodě. „Lady Greensleeves“ („Dáma v zelených rukávcích“) tedy ve své době mohla znamenat nejspíše vydržovanou milenku či přímo lehkou ženu. A Anna Boleynová se nechala vydržovat samotným králem! Jejich aféra začala někdy kolem roku 1525 a vyvrcholila o osm let později Anninou korunovací.

ŽALMY A ODRHOVAČKY
Není náhodou, že se text jako Greensleeves objevuje právě v 16. století. Ve vrcholné renesanci dochází k uvolnění mravů a natruc oslabené církvi znovu ožívá stará rytířská tradice dvoření sedámě. K dokonalosti toto umění dovedl ve svých hrách William Shakespeare, jenž také podává nezvratný důkaz, že pokud ne přímo v tudorovské, pak alespoň v alžbětinské době se balada těšila značné oblibě. Ve Veselých paničkách windsorských na ni totiž hned dvakrát odkazuje, což by neudělal, pokud by neměl jistotu, že publikum ihned pochopí, o jakou skladbu se jedná. V českých překladech bohužel tyto vtipné narážky nenajdeme, zjevně proto, že my máme píseň spojenu s bohem Panem a nikoli s dámou v zelených rukávcích.

A tak přestože Mrs. Ford (česky paní Vodičková, případně paní Pážová) říká v originále jasně, že Falstaffova slova a činy k12_greensleeves_2 sobě mají daleko jako „stý žalm ke Greensleeves“, překladatel E. A. Saudek zvolil formulaci, že „jedno jde k druhému jako ,Já ráda tancuju‘ ke slovům stého žalmu“ (což si dnes nespojí s konkrétní písní už vůbec nikdo). Martin Hilský nabízí ještě volnější, a přece svým způsobem přesnější řešení: to, jak Falstaff jedná a co říká, má k sobě daleko „jak žalmy k odrhovačkám“. Ano, balada o Lady Greensleeves byla vskutku jednou z největších alžbětinských odrhovaček. Klidně si můžeme přestavovat, že ji vyhrával kdekterý potulný zpěvák, vznikaly na ni tucty parodií a pískal si ji každý malý kluk. Ovšem ne na melodii, kterou známe dnes.

Ta se, jak už to u podobných případů bývá, k textu dostala až složitou cestou pozdějšího vývoje a z použití dórské stupnice se dá soudit, že by opravdu mohla mít původ kdesi na Skotské vysočině či irském ostrově. V Shakespearově době ji ale lidé pravděpodobně roubovali na nejrůznější nápěvy. Důležitý byl obsah veršů, šikovně balancující mezi vážností a ironií, a jejich specifický rytmus. Podívejme se nyní blíže na první zmínky o tomto nesmrtelném hitu. Začněme tím, že původní melodie měla formu italské árie zvané romanesca, která přišla do módy teprve koncem 16. století (hlavní argument odpůrců vžité legendy o Jindřichu VIII. coby autorovi Greensleeves). V září roku 1580 si nechal hudební vydavatel Richard Jones zaregistrovat nápěv a text skladby s názvem A New Northern Dittye Of The Lady Greene Sleeves (Nový severní popěvek o dámě se zelenými rukávci). Zápis o tom nacházíme v registru londýnské Vydavatelské společnosti (Stationer’s Company, celým názvem Worshipful Company Of Stationers And Newspapers Makers), jež svým členům zaručovala, že po přihlášení jakéhokoli textu či jeho kopie nesmí nikdo jiný tento text publikovat – odtud termín ,copyright‘.

Jenže konkrétně u této písničky se stalo něco nečekaného. V týž den totiž přinesl jiný vydavatel, Edward White, k registraci12_greensleeves_3 text s názvem A Ballad, Being The Ladie Greene Sleeves Answere To Donkyn Hir Frende (Balada, která je odpovědí dámy v zelených rukávcích jejímu příteli Donkynovi). V říjnu 1580 se objevila zbožná verze tohoto jinak dosti světského dílka: Green Sleeves Moralised To The Scripture, Declaring The Manifold Benefites And Blessings Of God Bestowed On Sinful Man (Zelené rukávce uvedené v soulad s Písmem, zpravující o všelikých dobrodiních a požehnáních, jichž se od Boha dostalo hříšnému člověku). Jen o tři dny později se Edward White vytasil s další, rádoby konečnou variantou – Greene Sleeves And Countenance, In Countenance Is Greene Sleeves (Zelené rukávce tak, jak mají být).

V prosinci kontroval původní žadatel Richard Jones verzí A Merry Newe Northern Songe Of Greene Sleeves (Nová veselá severní písnička o zelených rukávcích), tentokrát upravenou tak, aby budila dojem skotské lidovky. V únoru 1581 se do věci vložil jistý William Elderton, z jehož evidentního popuzení či pobavení touto vydavatelskou bitvou vzešel kousek jménem Reprehension Against Greene Sleeves (Domluva zeleným rukávcům). Edward White mu už v srpnu odpověděl parodií začínající verši „zelené rukávce jsou vytahané, žluté rukávce se málem rozpadají, černých rukávců se nechci vzdát, ale nejradši mám ty bílé“. Studená válka mezi Whitem a Jonesem skončila teprve roku 1584, kdy Jones publikoval sbírku A Handeful Of Pleasant Delights (Hrst příjemných potěšení) a v ní pod názvem A New Courtly Sonet Of The Lady Greensleeves (Nová dvorská píseň o dámě se zelenými rukávci) definitivní verzi námi sledované skladby.

CESTA Z DEPRESÍ
Z výše uvedených faktů je jasné, že baladu Greensleeves znali v Anglii už před rokem 1580 – jinak by se nemohlo u 12_greensleeves_4Vydavatelské společnosti sejít ve stejnou dobu tolik různých verzí. Je dostmožné, že se tou pří tehdy bavil celý Londýn. Její pohnutky přitom byly tytéž jako u současných obchodníků s hudbou: snaha co nejvíc trhnout na dobovém hitu. Proto je zvláštní, že postupem času skladba přestala být populární, i když ji sem tam někdo oprášil, jako například kavaleristé během anglické revoluce v 17. století. Ale trvalého vzkříšení se dočkala až v roce 1865 (tedy v době, kdy na americkém kontinentě končila občanská válka). Tentokrát se ovšem překvapivě zjevila v podobě vánoční písně What Child Is This? (Co je to za dítě?).
Autorem nového textu na vžitý nápěv byl rodák z anglického Bristolu William Chatterton Dix (14. 6. 1837 – 9. 9. 1898). Jeho otec, lékař a spisovatel John Dix, mu dal druhé jméno podle nešťastného básníka a hrdiny prvních romantiků Thomase Chattertona (20. 11. 1752 – 24. 8. 1770), o kterém napsal knihu. Chatterton, rovněž z Bristolu, spáchalv necelých osmnácti letech sebevraždu a teprve posmrtně byl uznán v díle slavnějších básníků Shelleyho, Wordswortha, Coleridge a Keatse. Ani William Chatterton Dix neměl snadný život. Po relativně klidném období, které strávil jako zaměstnanec námořní pojišťovny v Glasgow, onemocněl v pouhých 29 letech těžkou nemocí, která ho na řadu měsíců upoutala na lůžko. Aby unikl depresím, jež ho přepadaly, rozhodl se zabavit skládáním duchovních hymnů, z nichž některé měly vánoční a velikonoční tematiku.

12_greensleeves_6Jedním z textů, které během své zdravotní indispozice napsal, byla i báseň s názvem The Mager Throne (Trůn z jeslí). Vzápětí12_greensleeves_5 ji ale přepracoval a rytmicky sladil s melodií Greensleeves. Skladba What Child Is This?, prvně publikovaná roku 1871 ve sborníku Christmas Carols, Old And New (Vánoční koledy, staré i nové) londýnských editorů Henryho Ramsdena Bramleyho a Johna Stainera, záhy zlidověla, tak jako kdysi dávno její předloha. Dix zemřel v září roku 1898 v Cheddaru v hrabství Somerset, kde je i pohřben. Ale jeho verše žijí dál v podání Franka Sinatry, Binga Crosbyho, Johnnyho Cashe a mnoha dalších. A stejně dobře si vede i původní verze balady o dámě v zelených rukávcích. Když v roce 2001 dělali v Severním Irsku anketu, jaké vyzvánění mobilních telefonů už nemohou zdejší obyvatelé ani slyšet, protože je používá snad úplně každý, odpověď byla téměř jednoznačná: Greensleeves.

GREENSLEEVES

Alas, my love, you do me wrong,
To cast me off discourteously.
For I have loved you well and long,
Delighting in your company.
Greensleeves was all my joy
Greensleeves was my delight,
Greensleeves was my heart of gold,
And who but my lady greensleeves.
Alas, my love, that you should own
A heart of wanton vanity,
So must I meditate alone
Upon your insincerity.
Greensleeves…
Your vows you’ve broken, like my heart,
Oh, why did you so enrapture me?
Now I remain in a world apart
But my heart remains in captivity.
Greensleeves…
If you intend thus to disdain,
It does the more enrapture me,
And even so, I still remain
A lover in captivity.
Greensleeves…
I have been ready at your hand,
To grant whatever you would crave,
I have both wagered life and land,
Your love and good-will for to have.
Greensleeves…
Thou couldst desire no earthly thing,
But still thou hadst it readily.
Thy music still to play and sing;
And yet thou wouldst not love me.
Greensleeves…
I bought thee kerchiefs for thy head,
That were wrought fi ne and gallantly;
I kept thee at both board and bed,
Which cost my purse well-favoredly.
Greensleeves…
I bought thee petticoats of the best,
The cloth so fi ne as it might be;
I gave thee jewels for thy chest,
And all this cost I spent on thee.
Greensleeves…
Thy smock of silk, both fair and white,
With gold embroidered gorgeously;
Thy petticoat of sendal right,
And these I bought thee gladly.
Greensleeves…
My men were clothed all in green,
And they did ever wait on thee;
All this was gallant to be seen,
And yet thou wouldst not love me.
Greensleeves…
They set thee up, they took thee down,
They served thee with humility;
Thy foot might not once touch
the ground,
And yet thou wouldst not love me.
Greensleeves…
‚Tis, I will pray to God on high,
That thou my constancy mayst see,
And that yet once before I die,
Thou wilt vouchsafe to love me.
Greensleeves…
Ah, Greensleeves, now farewell, adieu,
To God I pray to prosper thee,
For I am still thy lover true,
Come once again and love me.
Greensleeves…

ZELENÉ RUKÁVCE
Běda, má lásko, ubližuješ mi,
když mne tak nezdvořile odvrhuješ,
protože já tě miloval dlouho
a jak se patří,
těšil jsem se ze tvé společnosti.
Zelené rukávce byly má jediná radost,
zelené rukávce byly mé potěšení,
zelené rukávce – věřil jsem, že máš
srdce ze zlata.
Kdo už, když ne má dáma se zelenými
rukávci?
Běda, má lásko, kdyby tvé srdce
mělo být bezohledné a marnivé!
Proč jen tu musím přemítat
o tvé neupřímnosti?
Zelené rukávce…
Sliby, které’s porušila, srdce, cos mi
zlomila,
ach, proč jsi mne tak očarovala?
Na světě jsem zůstal sám,
ale v srdci jsem pořád tvým vězněm.
Zelené rukávce…
Máš-li v úmyslu takto mne přehlížet,
jen mne tím k sobě víc připoutáš.
Navzdory všemu zůstávám
v zajetí své lásky.
Zelené rukávce…
Byl jsem ti vždy nápomocen,
otevřený všem tvým žádostem,
Dal jsem v sázku svůj život i svou zem,
jen abych získal tvou lásku a přízeň.
Zelené rukávce…
Mohla sis přát modré z nebe,
a přece jsi ho hned dostala.
Hraji a zpívám o tobě písně,
a stejně sis mne nezamilovala.
Zelené rukávce…
Koupil jsem ti šátky,
překrásně a jemně vyšívané,
nabídl jsem ti stůl i lože,
což mne stálo spoustu peněz.
Zelené rukávce…
Koupil jsem ti ty nejlepší sukně
z té nejvybranější látky,
na hruď jsem ti připjal klenoty,
nešetřil jsem na tobě.
Zelené rukávce…
Čistě bílou halenku z hedvábí,
skvostně krášlenou zlatem,
sukni z pravého hedvábného taftu,
všechno jsem ti ochotně koupil.
Zelené rukávce…
Mí muži na tebe vždy čekali
celí v zeleném,
bylo to ode mne pozorné,
a stejně sis mne nezamilovala.
Zelené rukávce…
Vystrojili tě, odstrojili,
sloužili ti s pokorou,
tvá nožka se nemusela ani jedinkrát
dotknout země,
a stejně sis mne nezamilovala.
Zelené rukávce…
A tak se budu modlit k Bohu
na nebesích,
abys ocenila mou věrnost
a abys mne, ještě než umřu,
ráčila přece jen milovat.
Zelené rukávce…
Ach, zelené rukávce,
buďte sbohem, adieu,
modlím se k Bohu, ať se vám daří,
neboť jsem vám stále oddán…
Vraťte se ke mně a mějte mne rády.
Zelené rukávce…

1 komentář

  • Kamil Miroslav Černý napsal:

    Děkuji autorům i „autorům“ za krásnou píseň pro nádhernou Martu Kubišovou a za nástin vzniku staré „lidovky“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *