Britští post-punkeři Fontaines D.C. prožili dvanáct hektických, ale obohacujících měsíců. Se svým třetím albem debutovali na prvním místě albové hitparády Spojeného království i Irska a odvezli si domů cenu BRIT Awards jako nejlepší zahraniční skupina roku. Poslední album čtveřice tak následovalo předchůdce, kteří posbírali nominace na cenu Grammy (2021), Mercury Prize (2019) nebo Ireland’s Choice Music Prize (také 2019). Je tedy s podivem, že uprostřed tohoto kolotoče našel zpěvák a kytarista Grian Chatten ještě čas, aby zkompletoval materiál na svou sólovou dlouhohrající prvotinu. Písničky, které ho napadaly v předvečer turné s Fontaines D.C. nevyužil za základ čtvrté desky domovské kapely, ale její křehčí, písničkářský základ nechal vyniknout na vlastním albu, které se od prvních tónů odlišuje od razantnější tváře kvarteta. Ne náhodou posluchače napadne srovnání s Warhaus (díky ne tak odlišné barvě vokálu i způsobu frázování), dalším sólovým oddenkem, tentokrát Belgičana Martena Devoldereho z kapely Balthazar. I zde se časově tu a tam propadáme do písničkového mezičasí 60.–70. let, tu a tam naopak využíváme možnosti soudobé techniky. Producent Dan Carey ovšem neplýtvá smyčci a hostujícími dechy (Bob’s Casino, All Of The People), ani odkazy na soudobou popovou estetiku (Season For Pain). Tu a tam naopak spolu s autorem vyrazí dalším směrem, kdy využije analogovou elektroniky nebo pěvecké sbory. Nejsilnější momenty kolekce Chaos For The Fly najdeme ve skladbách, kde je vše, nebo téměř vše postaveno na Grianově manýr prostém vokálu a akustické kytaře (úvodní The Score nebo Salt Throwers off a Truck). Žádný rockový nápřah, natož kytarová stěna. Osobní výpověď dostala zkrátka zelenou před potřebou naprat kolektivně do posluchačů co největší porci energie. Velmi povedené rozhodnutí. I další členové vedle společného hraní připravují své vlastní projekty. Předák Grian Chatten jim nasadil svou vlastní kolekcí kvalitativní laťku možná až nečekaně vysoko.