Grioti usmiřovali manžele i vesnice

Senegalský hudebník Seckou Keita letos získal prestižní cenu časopisu Songlines v kategorii Afrika a Střední východ. Zabodoval s albem 22 Strings, jehož název se váže k počtu strun jeho nástroje, kory. O číslovkách, o tradici griotů – vypravěčů, historiků a mediátorů v jednom – a také o spolupráci s evropskými hudebníky jsme se Seckou Keitou hovořili během Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Tam usměvavý Senegalec, který po matce pochází z tradiční griotské rodiny Cissokho, vystoupil jako člen mezinárodního AKA Tria a kromě toho jej Jitka Šuranská zapojila do jednorázového projektu hudebníků z různých zemí Struny nad Oslavou.

keitaV bookletu svého alba 22 Strings vysvětlujete, že výrobce první kory Jali Mady Wuleng zkonstruoval nástroj s 22 strunami, zatímco dnes se používá zpravidla o jednu strunu méně. Jak jste se vy dostal k původní variantě nástroje?
Původní počet strun je skutečně dvaadvacet. Historie kory začíná ve 13. století a její pravlast se nachází v oblasti, kterou dnes tvoří region Gabu v dnešní Guineji-Bissau, oblast Casamance na jihu Senegalu, odkud pocházím, a Gambie. Když zemřel Jaly Mady Wuleng neboli Rudý griot, první hráč na koru, odstranili jeho přátelé grioti jednu strunu na jeho počest. A od té doby zná svět koru jako nástroj s 21 strunami. Takto se dostala například do Mali, do Guineje a dalších zemí až po Pobřeží slonoviny nebo Burkinu. Já však pocházím z oblasti, kde přetrvala tradice hry na původní variantu nástroje, která nabízí lepší hráčské možnosti. Rozhodl jsem se tedy na svém albu „vrátit dějiny“ a představit nástroj s 22 strunami.

Ty lepší hráčské možnosti mě zajímají. V čem je zvuk lepší, co dokáže ta jedna struna navíc?
Dvaadvacet strun znamená dokonalý zvuk. To samozřejmě neznamená, že by nástroje s 21 strunami byly špatné, ale něco tam prostě chybí, nezahrajete všechny tóny. Odlišný je také styl, kterým můžete hrát. Existují různé styly – maliský, senegalský, gambijský, bissauský a například styl z oblasti Casamance je zase úplně jiný. A právě ten se na nástroj s 21 strunami nedá dokonale zahrát.

Máte na svém kontě také úspěšné společné album s velšskou harfenistkou Catrin Finch. Ale obecně – jak náročné je kombinovat zvuk kory s jinými nástroji?
Je to složité. Koru sice můžete kombinovat s jinými nástroji jako s harfou, ale je třeba si uvědomit, že kora má svůj specifický zvuk. Její tón je melancholický, dokáže člověka dojmout. Neříkám samozřejmě, že ostatní nástroje to nedokážou, některé jsou svým zvukem podobné, ale jakékoli srovnání je obtížné.

Na Folkových prázdninách v Náměšti jste letos vystoupil se dvěma projekty, jedním z nich byly Struny nad Oslavou.V něm vedle kory zněly nejen kytary, ale také strunný nástroj timple z Kanárských ostrovů, mandolína nebo housle. Co je pro vás jako hráče na takových spojeních nejobtížnější?
Když začínám zkoušet s muzikanty, které ještě neznám, snažíme se navzájem co nejvíce otevřít. Nemluvíme společným jazykem, a proto se musíme domluvit řečí tónů. Pro mne jako hráče na koru je takové spojení zajímavé i proto, že je to nástroj s určitým laděním a s jasnými limity. Běžná kora totiž nehraje chromaticky. Já jsem sice pro sebe s pomocí svého bratrance vyvinul mechanismus, kterým mohu chromatického ladění dosáhnout, ale ani tak nejsem schopný se úplně přiblížit třeba harfě s jejími sedmi pedály. Když svůj nástroj zkombinuji s mandolínou nebo kytarou, budou v tomto spojení některé skladby znít lépe a jiné hůře. Když někam jedu, snažím se vyhledávat společné projekty s místními hudebníky, to je pro mne zajímavé. Takové propojování stylů a přístupů pokládám – vzhledem k dějinám kory – za revoluci 21. století. A právě projekt Struny nad Oslavou se mi velmi líbil, protože kora k těm ostatním nástrojům, které jsou známé po celém světě, přidala novou barvu.

Vrátím se k vašemu projektu s Catrin Finch. Co mají společného kora a velšská harfa?
Projekt s Catrin Finch byl zajímavý nejen pro mne osobně, ale i pro kulturní tradice obou našich zemí, tedy Senegalu a Walesu. Oba jsme pro toto album hledali zajímavé lidové melodie ze svých zemí, oba jsme se doslova ponořili do tradiční hudby. Při společném hraní jsme se pak snažili co nejvíce přizpůsobit jeden druhému. A nejzajímavější bylo, že jsme našli písně, které si byly navzájem podobné. Na CD jsme například zařadili tradiční melodii od nás asi ze 16. století Nialing Sonko a hned za ni velšskou píseň Robert Ap Huw. Spojili jsme je do jednoho celku a přitom jsme zůstali ve stejné tónině a nemuseli jsme změnit ani jeden tón. Jako bychom hovořili tímtéž jazykem. Jediný rozdíl byl v tom, že velšská píseň je melodická, zatím ta naše má sice také melodii, ale zároveň je rytmičtější. Ta podobnost nás všechny zaskočila. Jako by ty dva nástroje, ty dva světy, někdo propojil už v dávné minulosti za nás. Jako by naši práci udělali už naši předkové. Vždyť já jsem hrál svým stylem, Catrin hrála tak, jak je zvyklá, a krásně to sedlo dohromady. Právě to jsou momenty, které jsou pro mne na mých cestách za hudbou zajímavé.

Ano, zní to přímo neuvěřitelně…
Přesně, to je to správné slovo! Neuvěřitelné! A vidíte, je to pravda. Úplně mě to uvádí do vytržení. Kdyby chtěl člověk něco takového cíleně objevit, nepovedlo by se mu to. Skvělý spisovatel Andy Morgan, můj dobrý známý, napsal knihu Finding The One, která vypráví právě o těchto dvou nástrojích, o senegalské koře a velšské harfě. Líčí setkání těch dvou nástrojů, ale jde i do minulosti až k naší pramatce Lucy. Když jsem tu knihu četl, byl jsem úplně ohromený, co vše se dá vypátrat. Když se člověk ponoří do historie, je svědkem zázraků.

Mluvíme o řeči nástrojů, a tedy o hudbě beze slov. Ale zkusme k tomu slova přidat. Jak moc jsou pro vás důležité texty písní? Hádal bych, že asi velmi, vzhledem k tradiční roli griotů.
Texty jsou pro mne skutečně důležité a dotýkají se přímo mých posluchačů. Grioti – to je mimochodem francouzské označení, my říkáme jali – jsou básníci, autoři pamětí západní Afriky. Grioti nebyli jen hudebníci, kteří hráli na koru, balafon nebo ngoni. Pomáhali králi a lidem vzájemně komunikovat. Když například král učinil nějaké rozhodnutí, které se lidu nelíbilo, lidé vyhledali griota a ten s králem komunikoval, a to tak, že hrál na jeden ze svých nástrojů a k tomu zpíval. Král naslouchal, a nakonec spravedlivě rozhodl. Titíž grioti však hráli důležitou roli i ve sporech mezi obyčejnými lidmi, urovnávali například neshody mezi manželi. Když třeba hrozil rozvod, griot se mohl angažovat a spor urovnat. Usmiřovat manžele, sourozence nebo i celé vesnice, to byla jeho práce. Asistoval při křtu i při svatbě. Jeho slova byla ve své době velmi důležitá a jsou důležitá dodnes, minimálně pro ty, kteří mu rozumějí. V dnešní době však my hráči na koru, a to teď mluvím hlavně sám za sebe, píšeme texty, které mnohem více souvisejí s každodenním životem. Jsou to texty o dnešní společnosti, angažované a užitečné, často s konkrétními radami. Grioti jsou třeba v každé době, jejich umění se předává z generace na generaci. Jejich tradice přežívá i v umění dnešních afrických rapperů, kteří skandují své texty. Je to fenomén, který se vyvíjí, ale nikdy neskončí. Já jsem se mnoho naučil od svých předků a dnes zpívám texty, které pojednávají o našem současném životě, ale také o tradici, která přetrvává.

Pak vám ale musí vadit, že lidé ve většině zemí světa vašim textům nerozumí…
Je spousta možností, jak jim pomoci, aby rozuměli. Když skládám melodii, přizpůsobuji ji textu. Když například zpívám o smutku, měli byste to vycítit i ze způsobu, jak hraju. A v bookletech svých alb mám texty vždy přeložené do angličtiny nebo francouzštiny. Zpívat anglicky nebo francouzsky nezkouším – možná někdy takto nazpívám jednu nebo dvě písně. Ale když si někdo koupí moje CD, může si přečíst, co mé texty znamenají. Album pro mne není jen hudba. Je to kniha, kterou otevřete, posloucháte a zároveň si v ní čtete. Když tedy vydávám nové CD, nemyslím jen na posluchače u nás v Africe, ale na lidi z celého světa. Chci, aby mým písním rozuměli. Je sice pravda, že dnes je to těžké, protože lidé si často hudbu stahují a booklet nemají k dispozici. Ale když si koupíte skutečné CD v obchodě, budete o tom, co hraju, vědět úplně všechno.

Přidat komentář