Vždycky, když si říkáte, že britský folk už snad ani nemůže napadnout kreativnější parta experimentátorů, přesně k tomu dojde. Jako teď s novou skupinou Hack-Poets Guild na jednom z vrcholných alb uplynulého roku.
Očekáváme od nich sice neočekávatelné, i tak pátráme po tom, co vlastně hrají. Folk? Punk? Trip hop? Pop? Temnou gotiku? Nakonec to vzdáme, protože, koho to proboha zajímá? Vždyť se bavíme o doslova o trojrozměrném hudebním zážitku. Nemělo by nás to překvapit: prsty v tom má Sounds UK Arts, kurátor nevšedních hudebních projektů. A když trojici Lisa Knapp, Sam Lee a Nathaniel Mann organizace pobídla k prozkoumání sbírek broadsides, mohla rovnou vyhlásit událost roku 2017; k čemuž opravdu došlo, leč pouze koncertně. Během lockdownu vypadl Lee, za to se přidala Marry Waterson s producentem Gerrym Driverem, a natáčení na dálku mohlo odstartovat. A jestliže hledáte hudbu pro rozptýlení, obraťte se na někoho jiného.
Začněme aktéry. Zpěvačka a výtvarnice Marry je jasná: pochází z klanu Watersonů; tím je řečeno vše. S přístupem k folku se u manželů Lisy a Gerryho dokážou identifikovat příznivci avantgardy, elektroniky a minimalismu, zato renesanční Nathaniel Mann už je oříšek. Multimediální umělec, člen skupiny Dead Rat Orchestra hrající písně po staru se sekáčky na maso proslul i jako autor kompozice Audible Forces pro dvanáct speciálně vycvičených holubů nesoucích na sobě malé píšťaly. Strašidelnější drone jste možná neslyšeli a v jiné formě pronikl i do skladby The Devil’s Cruelty, Nathanielově naříkavém rozjímání nad sebevraždou George Gibbse ze 17. století, kterého k ní sice dohnal ďábel, z dnešního pohledu ale nejspíš těžká deprese z neutěšené životní situace.
A teď co jsou broadsides neboli penny ballads? V Británii vycházely v masovém nákladu od 16. století a dnes bychom je nazvali bulvárem, případně denními pouličními zprávami. Většinou neznámí autoři do nich zanesli společenské komentáře, drby, příběhy o lidových hrdinech, vraždách a událostech s nádechem skandálu. Distribuovaly se po hospodách, na jarmarcích a především při veřejných popravách, kde se jich ujali zpěváci.
Trojici nejvíc zaujalo, jak ty letité texty až děsivě přesně vystihují aktuální dění, jak je z nich slyšet hlas dělníků nadávajících na vládu a korupci. „Rozhodně jde o písně pro dnešní dobu, což mi s ohledem na jejich stáří přijde ironické,“ řekl Nathaniel a Lisa ho doplnila: „Když jsem poprvé četla text The Troubles of This World o boji chudiny proti tyranii, nemohla jsem uvěřit, že to nebylo napsáno minulý týden.“
Producent Gerry Driver s bubeníkem Laurencem Huntem a klávesistou Barneym Morse-Brownem hranici mezi moderním přebásněním broadsides a autorskými skladbami překlenul fascinujícím doprovodem, dodávajícím albu místy až neuvěřitelně ponurou atmosféru. A když se Lisa nechala inspirovat pracovní písní, kterou si ženy ve vězení Bridewell zpívaly při úpravě konopí, vzala to doslova: rytmus skladby Hemp and Flax pohání klapání skutečného lisu.