Přepracovávat písně AC/DC, Kiss, Queen či Black Sabbath do bluegrassových aranžmá může působit jen jako bohapustá parodie, bodré průpovídky o chlastu asi vyzní poněkud komunálně, ale nenechejme se mýlit prvním dojmem. Hayseed Dixie jsou především vynikající muzikanti a krom legračních cover-verzí dokáží psát vlastní smysluplné písně. Šéf nashvillské bandy country desperátů řádících mezi hardrockovými konvoji, zpěvák, kytarista, houslista a písničkář John Wheeler alias Barley Scotch (pokud vás napadne něco o králi Ječmínkovi, jste na správné stopě) navíc vykazuje mimořádné jazykové nadání.
Nazpívat část alba Sjt. Munchs Drikkeklubb Band, Kapela chlastacího klubu seržanta (Edvarda) Muncha (2011) v norštině byl určitě husarský kousek. Ale věř, že čeština je ještě zábavnější oříšek. Určitě si zvuk češtiny pamatuješ z vašeho pražského koncertu v roce 2008. Nechceš pro ostravský koncert doporučit nějaké pěkné zdejší písničky?
Jo, vždycky se intenzivně zajímám o nové možnosti, jak se na místě koncertu sblížit se ženami a objednat chlast! Rád se nějakej českej song naučím, sem s ním! Zpívat mnoha jazyky je navíc dobrý pro duši. Už jsem nazpíval písničky i německy nebo španělsky, tak proč ne česky. (Následovala poměrně dlouhá e-mailová komunikace, ovšem plná zhrozených reakcí jako „zatraceně moc slov“ a „co je to sakra za písmeno“. Uvidíme, zda Johnova duše pookřeje zrovna díky češtině, pozn. aut.)
Členům AC/DC se vaše úpravy jejich písní líbily. Dokonce vás prý Youngové pozvali, ať jim zahrajete na mejdanu. Posbírali jste nějaké další reakce od potrefených rockových muzikantů?
Jasně! Gene Simmons řekl „to je skvělý, hned jdu zkontrolovat účet s autorskými honoráři“! A Brianovi Mayovi se opravdu líbila naše verze Bohemian Rhapsody, což nás mimořádně potěšilo, protože Briana všichni považujeme za vynikajícího kytaristu. A bubeník od Green Day se velmi pozitivně vyjadřoval o našem podání Holiday.
Francis Rossi ze Status Quo si s Hayseed Dixie dokonce zahrál…
To ti je úplně normální chlápek, jako každej, se kterým by sis dal pivko v hospodě kdekoliv v Anglii. Několik hodin jsme strávili tlacháním a poflakováním a pak během pěti minut vystřihl svůj part. Byl skvělej.
Když píšeš vlastní písničky, vycházíš spíš z rockových nebo bluegrassových inspirací?
Hele, vůbec o tom nepřemejšlím. Já jsem vlastně o muzice nikdy neuvažoval v žánrových kategoriích, jestli je nějaká písnička country nebo rock. Spíš mám tendenci zodpovědně promejšlet, jestli bude zábavný hrát song během popíjení piva.
Kdyby sis mohl vybrat jakéhokoliv žijícího muzikanta, s kým by sis nejraději zahrál nebo zašel na drink?
Nevidím žádný důvod pro slůvko „nebo“. Nejlepší je hrát a dát si k tomu zároveň drink. A nejraději bych si vybral Tori Amos. Je výborná hudebnice a zdá se mi tak zatraceně sexy! Nebo ta holka, co hraje na kytaru v The Donnas. Vypadá jako někdo, s kým by byla radost chlastat. A stejně tak i Neko Case. Do horoucích pekel, počítám, že taková Sheryl Crow by byla taky naprosto v cajku. Sice stárne, jenže to já taky. A navíc, ona opravdu nemá obavu dát si drink… nebo tři!
Novou desku vydáváte prakticky každoročně. Máte připravenou nahrávku i na letošek? Autorské skladby, nebo co třeba covery Pink Floyd?
Upřímně, letos se nám do žádného alba nechce. Udělali jsme jedenáct desek a další natočíme teprve tehdy, až se budeme cejtit opravdu silně inspirovaný. Není žádnej spěch. Teď máme spíš problém, jaké písně vybrat a nacpat do festivalového setu. Je tak krátkej! Máme tak rozsáhlej repertoár, že se nám do vystoupení rozhodně nevejdou všechny naše nejoblíbenější.
Neděle 21. července, 20.30, Drive Stage