Hledám i v tradiční hudbě svou vlastní cestu

Pod prostým názvem Béla Fleck & Abigail Washburn se skrývá společné album jednoho z největších novátorů hry na banjo a jeho ženy, také výborné banjistky. Manželské duo vystoupí 7. listopadu v Paláci Akropolis v Praze.Béla Fleck nám krátce před koncertem odpověděl na několik otázek.

Album, které jste natočil společně se svou ženou Abigail a které představíte v Praze, obsahuje dvanáct skladeb. Jak jste je vybírali?
Nejprve jsme si vybrali písně, které jsme už znali, oběma se nám líbily a už dříve jsme je rádi hráli společně. A k nim jsme připsali několik nových, aby byl program vyvážený.

Oba hrajete na banjo. Jak písně aranžujete? A má každý z vašich nástrojů v duu nějakou specifickou roli?
Používáme různé styly hry na banjo. Abby hraje old-time technikou „clawhammer“, já tříprstovou technikou. Při aranžování písní jsme tedy mohli být dostatečně kreativní. Někdy hrajeme spolu a jindy proti sobě. Zpravidla jsem já hrál roli sólového hráče, zatímco Abby celek ukotvovala. Ale snažili jsme se, aby se jednotlivé písně od sebe lišily i tím, že jsme různým způsobem pracovali se slokami, refrény i sóly.

Co nejvíce oceňujete na stylu, jaký hraje vaše žena?
Mám rád jednak její rytmické cítění a také tón, který se jí daří z banja dostat.

Banjo má své kořeny v Africe a vy máte na svém kontě projekty s africkými hudebníky. Změnily nějak tyto zkušenosti váš pohled na nástroj?
Má spolupráce s africkými muzikanty mi dala především nové nápady, které mohu při hře použít, a také hlubší porozumění tomu, jak věci fungují. Pokaždé, když se takto – od hráče jakékoli kultury – naučím něco nového, rozšiřuje to můj hudební svět a mé možnosti.

Třebaže máte bohaté zkušenosti s jazzem a s jinými styly, vaše společné album s vaší ženou zní velmi bluegrassově a oldtimově, což zdůrazňujete i grafikou obalu. Jak moc je pro vás – při všech vašich zkušenostech – důležitá tradiční americká hudba?
Tradiční americkou hudbu mám rád, vždyť byla prvním důvodem, proč jsem vůbec na banjo začal hrát. Velmi mě tedy uspokojuje, že si mohu znovu zahrát skladby, které jsou jí ovlivněny. Je to vlastně něco, co jsem nedělal od doby svého působní v kapele New Grass Revival, což jsou rok 1981–90. Ale současně se mi tu nabízí šance dělat něco nového. Styl „clawhammer“ a tříprstová technika se jen zřídkakdy používají současně, a pokud vím, nikdo je ještě takto nekombinoval během celého koncertu. Máme tedy šanci najít svou vlastní cestu, přestože je to v tradičním kontextu.

Vyšlo vám také další album s Chickem Coreou. Proč jste se tentokrát rozhodli pro koncertní nahrávku?

Máme za sebou s Chickem sedm let společného hraní. A každý koncert jsme natáčeli. Předtím, než jsme letos v září znovu odjeli na šňůru, rozhodli jsme se naposlouchat si tyto nahrávky a zvážit, jestli bychom pro toto turné nemohli něco vydat. Mezi těmi pětapadesáti záznamy koncertů jsme našli spoustu skvělé muziky, která se navíc podstatně lišila od studiových snímků. A tak jsme výběr z nich vydali, což veřejnost velmi dobře přijala.

Jste poprvé na turné se svou ženou. Liší se nějak vaše komunikace na pódiu od toho, jak komunikujete například s Chickem Coreou nebo dalšími hudebníky?
Samozřejmě že liší. S Chickem Coreou nespím! Tím pádem je všechno jiné.

Hovořili jsme už o dramaturgii vašeho alba. Ale jak vybíráte repertoár pro jednotlivé koncerty? A liší se od sebe podstatně jednotlivé večery?
Máme jeden základní seznam písní, z kterého vycházíme. Každý večer se rozhodneme, co změníme, podle aktuální nálady.

Mluvil jste o své lásce k tradiční hudbě, ale známý jste především jako inovátor hry na banjo, objevitel nových stylů. Považujete se stále za revolučního muzikanta? Zkoušíte stále nové cesty?
Stále hledám nové možnosti hry na banjo. Je to součástí mé přirozenosti a díky tomu mám ze hry radost. Pokud zrovna nespolupracuji s hudebníky různých žánrů, komponuji skladby, ve kterých zkoumám možnosti nástroje. V současné době – vedle hraní v duu – například dokončuji svůj druhý banjový koncert, do nějž jsem vložil spoustu tvůrčí energie.

Hrajte se svou ženou na banjo také svému synovi Junovi? A zpíváte mu?
Juno je s námi často na koncertech a zná všechny naše písně. Hrávali jsme mu na dobrou nos a stále mu často zpíváme – buď legrační písničky, nebo staré písně pro děti. Zpravidla nedokončíme poslední verš a necháme jej to poslední slovo doplnit!

Chystáte se svou ženou nové CD?
Ano, už na něm pracujeme.

Co budete hrát 7. listopadu v Praze? Písně z aktuálního alba, nebo i něco jiného?
Zahrajeme spoustu písní z alba, každý předvedeme také něco sólově, přidám písně od našeho Sparrow Quartetu z jiných projektů. Už se k vám moc těšíme, Abby a Juno budou v Praze poprvé. Prahu mám moc rád a už se těším, až si ji prohlédneme všichni společně.

Přidat komentář