Houeida Hedfi: Fleuves De Lʼâme

Phantasy Sound, 2021, 57:14

Zatímco tuniská experimentální elektronická scéna se z panarabského hudebního světa vymaňuje důrazem na tranzovní rytmy národního súfijského rituálu stambeli a berberské tradice mezwed, perkusistka Houeida Hedfi se od nich s debutem odstřihuje, ačkoliv na ně kdysi v kapele Chabbouba přísahala i ona. Divné? Ani ne, zkrátka se zvoleným tématem zatoužila po melodiích a usedla kvůli tomu dokonce za klavír. Perkusistku v sobě ovšem nezadusila, jen hraje rytmicky tlumeně, podřízená arabským stupnicím maqam postaveným na mikrotónech a specifických intervalech, v podstatě zamezujícím, aby Houeidina meditace o historické úloze světových veletoků přepadla do nějaké formy new age. Ono by to ani nešlo: pokud má být album zvukovým ekvivalentem řek podřízených přírodním zákonům, jakékoliv odhady náladové plynulosti nebo naopak dravosti osmi skladeb můžeme dopředu vyloučit a pouze s napětím poslouchat nečekané průniky minimalismu, ambientu, moderní klasiky, rocku a tuniských tradic do avantgardní elektroniky švédského producenta Olofa Dreijera. Ano, poloviny sourozeneckého dua The Knife a dlouholetého kolegy Houeidy v mezinárodní skupině Hiya wal Âalam, z níž se na album rekrutovali hráči na tradiční blízkovýchodní nástroje, během deseti let, kdy album vznikalo, následovaní dalšími, včetně palestinského buzukisty Jalala Nadera, tuniského houslisty Radhiho Chaoualiho a švédské violoncellistky Agnes Magnusson.

„Jsem rozpolcená mezi vášní a rozumem,“ tvrdí Houeida, vystudovaná ekonomka, měnící povolání matematičky na hudebnici až teprve v sedmadvaceti letech. Proto skladatelství vnímá jako proces, v němž improvizace nemá místo, což je sice pro arabskou hudbu dost zvláštní, ale ona vůbec spoustu věcí bere jinak, takže chápeme, proč trvá na charakteristice alba: tuniská hudba od ženy.

Album, jehož název překládáme jako Řeky duší, se těžko popisuje, ale hned napoprvé poznáte, že se k němu budete pravidelně vracet.

Přidat komentář