Vl. jm. Harry Forster Chapin. 7. 12. 1942, NYC, New York, USA – 16. 7. 1981, Jericho, New York, USA. Důležitá alba: Heads & Tales (Elektra 1972) , Sniper And Other Love Songs (Elektra 1972), Short Stories (Elektra 1973), Verities & Balderdash (1974), Portrait Gallery (Elektra 1975). Písně, které stojí za to: Taxi, Sunday Morning Sunshine, Sniper, Circle, W-O-L-D, Cat’s In The Cradle, I Wanna Learn A Love Song, 30,000 Pounds Of Bananas.
Jeden z nejúspěšnějších amerických písničkářů prodal za svůj krátký život 19 milionů alb. Syn jazzového bubeníka Jima Chapina, jenž hrával s Woodym Hermanem, měl úctyhodný původ. Jeho předci přišli do Nového světa před staletími z Anglie, byli mezi nimi význační umělci, filozofové, politici a kněží. V roce 1950 se Harryho rodiče rozvedli, a od té doby se o něj a jeho tři bratry starala matka Jeanne, která se později znovu provdala. Na hudební škole v Greenwich Village se Chapin učil hrát na trubku, zatímco mladší sourozenci Tom a Steve zpívali v kostelním sboru v rodném Brooklynu. Bráchové dali dohromady první kapelu a táta Jim se občas přidal na bicí. Roku 1960 Harry absolvoval brooklynskou techniku, načež chvilku sloužil u letectva v Coloradu a pak dálkově studoval na Cornellově univerzitě v Ithace ve státě New York. Studia nedokončil, protože ho čím více zajímala dráha muzikanta anebo ještě spíše filmaře. V roce 1968 natočil dokumentární snímek Legendary Champions o vysloužilých boxerech, za který byl (v pouhých šestadvaceti!) nominován na Oscara. O dva roky dříve potkal Chapin svou životní lásku Sandy. Byla vdaná, o devět let starší než on a chtěla, aby jí dával lekce hry na kytaru. Jakmile se rozvedla, do dvou let se vzali; měli spolu dvě děti a další tři Harry vyženil. V roce 1971 se Chapin obul do hudební kariéry, uchytil se ve folkových klubech a brzy zaujal hned dva důležité producenty.
Legenda praví, že o něj svedli bitvu prezident Columbia Records Clive Davis a šéf vydavatelství Elektra Jac Holzman. Harry se nakonec upsal Elektře, jež mu nabídla na tehdejší poměry nevídanou smlouvu a udělala z něj přes noc milionáře. Dlužno říci, že nový interpret se jí vyplatil. Hned první album Heads & Tales z roku 1972 překročilo magický milion prodaných kusů. Rádia omílala hitovou písničku Taxi – skutečný příběh o Harryho známé, která si ho stopla, když dělal jednu dobu z nouze v New Yorku řidiče taxíku. Viděli se po dlouhé době a oba dva koukali, jak se za ta léta změnili a kam to dopracovali se svými sny a touhami. Skladba byla nominována na cenu Grammy. Ještě téhož roku vyšla další deska Sniper And Other Love Songs s titulní písní o střílení na univerzitě v Texasu. Prodalo se „jen“ čtvrt milionu kusů. Z třetího alba Short Stories vzešel mezinárodní hit W-O-L-D o rozhlasovém diskžokejovi, tak zabraném do práce, kterou miluje, že nevidí, jak mu život utíká.
Téma míjení času se prolíná celou Chapinovou tvorbou. V srpnu 1974 vydal album Verities & Balderdash (Pravdy a nesmysly) s úvodní skladbou Cat’s In The Cradle, kterou od té doby převzala řada známých interpretů v čele s Johnnym Cashem. Harry se na této nahrávce obklopil studiovými profesionály, na rozdíl od jiných elpíček, kde dal přednost své koncertní sestavě. Výsledek: dva a půl milionu prodaných kusů a legendární hit č. 1. Text o klukovi, který chce být jako táta, ale ten na něj nikdy nemá čas, je tak přesný, že prý autora k smrti děsil. Jednoho dne totiž naopak přijde rodič za svým – teď už dospělým – potomkem a dočká se navlas stejného přivítání: „Dnes nemůžu, snad příště.“ Syn se tedy doopravdy potatil… (Ačkoliv zpěvák tvrdil, že je skladba o něm, ve skutečnosti ji napsal podle básně své ženy, a ta se zase inspirovala vztahem svého předchozího manžela k jeho otci, vlivnému newyorskému politikovi.) Úspěch slavila i další deska Portrait Gallery a Harryho muzikál The Night That Made America Famous, uváděný na Broadwayi a nominovaný na cenu Tony. Roku 1976 vydal Chapin živé dvojalbum a do konce dekády stihl ještě čtyři řadovky. Pravidelně vyprodával velké haly, založil dodnes fungující charitu World Hunger Year (jež inspirovala akci USA For Africa). 16. července 1981 cestou na dobročinný koncert havaroval na dálnici poblíž Jericha na Long Islandu. Jeho modrý volkswagen narazil do cisterny a začal hořet. Příčina nehody je zahalena tajemstvím, snad šlo o srdeční záchvat. Vrtulník těžce zraněného hudebníka transportoval do nemocnice, kde ho půl hodiny marně oživovalo deset doktorů. Harry Chapin zemřel v pouhých 38 letech.
My child arrived just the other day
He came to the world in the usual way
But there were planes to catch, and bills to pay
He learned to walk while I was away
And he was talking ‘fore I knew it, and as he grew
He’d say, I’m gonna be like you, dad
You know I’m gonna be like you
And the cat’s in the cradle[1] and the silver spoon
Little boy blue and the man in the moon
When you coming home, dad?
I don’t know when
But we’ll get together then
You know we’ll have a good time then
My son turned ten just the other day
He said, thanks for the ball, dad, come on let’s play
Can you teach me to throw, I said, not today
I got a lot to do, he said, that’s okay
And he walked away, but his smile never dimmed
Said, I’m gonna be like him, yeah
You know I’m gonna be like him
Well, he came from college just the other day
So much like a man I just had to say
Son, I’m proud of you, can you sit for a while?
He shook his head, and he said with a smile
What I’d really like, dad, is to borrow the car keys
See you later
Can I have them please?
And the cat’s in the cradle…
I’ve long since retired and my son’s moved away
I called him up just the other day
I said, I’d like to see you if you don’t mind
He said, I’d love to, dad, if I could find the time
You see, my new job’s a hassle and the kid’s got the flu
But it’s sure nice talking to you, dad
It’s been sure nice talking to you
And as I hung up the phone, it occurred to me
He’d grown up just like me
My boy was just like me
And the cat’s in the cradle…
PŘEBÍRANÁ
Před časem se mi narodil kluk,
jednoho dne přišel na svět a byl tu,
ale já musel stihnout spoustu věcí, platit účty…
Zatímco jsem byl pryč, naučil se chodit,
a než jsem se nadál, už mluvil,
a když trochu povyrostl, řekl mi:
„Táto, chci být jako ty.“
Přebíraná a stříbrná lžička,
říkanka o smutném pasáčkovi a muži na měsíci.
„Kdy se vrátíš, tati?“
„Nevím, ale
pak už budeme spolu.
Neboj, pořádně si to užijeme.“
Nedávno bylo synovi deset let.
„Díky za míč,“ povídá, „tati, zahrajeme si?
Ukážeš mi, jak se hází?“ Já na to: „Dneska ne,
mám toho moc.“ A on: „No tak jo.“
A odešel s úsměvem, který říkal:
Jednou budu jako on,
jednou budu jako táta.
Přebíraná…
Před pár dny se syn vrátil z vysoké,
vypadal tak dospěle a ze mě jen vypadlo:
„Jsem na tebe hrdý, neposadíš se na chvíli?“
Zavrtěl hlavou a vesele prohodil:
„Vlastně jsem si, tati, chtěl půjčit auto.
Uvidíme se pak,
dal bys mi, prosím, klíčky?“
Přebíraná…
Teď už jsem v důchodu a syn se odstěhoval,
zrovna tuhle jsem mu volal,
povídám: „Rád bych tě viděl, jestli tě to neobtěžuje.“
On na to: „To by bylo skvělé, tati, jenže kde vzít čas?
Ta nová práce mě ničí, a navíc dítě má chřipku,
ale hrozně rád jsem s tebou mluvil, táto,
fakt jsem tě rád slyšel.“
A když jsem zavěsil, napadlo mě,
že je stejný jako já,
můj kluk se vážně potatil.
Přebíraná…
[1] Cat’s in the cradle, resp. cat’s cradle, je stará dětská hra s provázky, u nás známá jako přebíraná (přebírání, přebíračka). Anglický název možná vznikl zkomolením výrazu „cratch-cradle“ (žlab).