HVĚZDY V POLOSTÍNU: PETER LA FARGE

Peter La Farge-Vl. jm. Oliver Albee La Farge. 30. 4. 1931, Fountain, Colorado, USA – 27. 10. 1965, NYC, New York, USA. Důležitá alba: Ira Hayes And Other Ballads (CBS 1962), As Long As The Grass Shall Grow (Folkways 1963), Peter La Farge Sings Of The Cowboys (Folkways 1964), Peter La Farge Sings Women Blues (Folkways 1964). Písně, které stojí za to: Ira Hayes, The Senecas (As Long As The Grass Shall Grow), Johnny Half-Breed.

 

 

 

 

Když zpíval na Newportském folkovém festivalu „kojote, můj bratříčku“ (indiáni mají pro prérijní zvíře jméno Little Brother) a vyl u toho, jako by ho odchovala matka vlčice, nikdo neměl dojem, že by si Peter La Farge na něco hrál. Syn antropologa a spisovatele Olivera Hazarda Perryho La Farge, ověnčeného Pulitzerovou cenou za román Laughing Child o indiánech kmene Navajo, vyrůstal obklopen symboly a mýty původních obyvatel Ameriky. Získal k nim respekt a svým zájmem nakazil některé z největších hudebních hvězd, především Johnnyho Cashe, jenž z Peterových písní poskládal album Bitter Tears: Ballads Of The American Indian. První písničkou na desce byla La Fargova balada As Long As The Grass Shall Grow, vycházející z textu mírové smlouvy, kterou v roce 1613 uzavřel irokézský svaz s holandskými osadníky. Smlouva měla platit, „dokud slunce bude svítit, na nebi budou zářit hvězdy, dokud porostou stromy a tráva a v řekách poteče voda“. Všichni víme, jak to dopadlo…

 

Skutečné proslulosti ale dosáhla Peterova skladba Ira Hayes, známější z Cashova podání jako The Ballad Of Ira Hayes. Šlo o varovný příběh indiána z kmene Pima, který za druhé světové války sloužil u maríny a stal se hrdinou díky slavné fotografii, zachycující jeho a pár dalších vojáků při vztyčování americké vlajky v bitvě o Iwodžimu. Ira Hayes měl po návratu do běžného života problémy zařadit se do společnosti plné předsudků a nakonec se upil k smrti. Byl o něm natočen film The Outsider s Tonym Curtisem v hlavní roli. Peterova písnička vyšla o rok později. Cashova coververze přinesla La Fargovi slávu a spoustu peněz, a jeho osud se od té chvíle tak trochu podobal údělu nešťastného Iry Hayese. Ani on se s nečekanou popularitou neuměl vyrovnat, tím spíš, že byl trnem v oku jiným, méně úspěšným folkařům.

 

Jméno, s nímž se narodil, popravdě neznělo Peter, ale Oliver Albee La Farge. Jeho matkou byla Wanden Matthewsová, dědička bohatého rodu z Rhode Islandu. Manželství La Fargových rodičů se rozpadlo krátce po chlapcově narození a kluk pak trávil dětství střídavě v Coloradu a Novém Mexiku, kde Wanden žila se svým novým mužem. Oč více neměl rád otčíma, tím spíše tíhl ke svému biologickému otci. Později se mu však odcizil a vrcholem bylo, když si změnil křestní jméno. Zvědavcům vykládal, že je adoptovaný a v žilách mu koluje krev příslušníků indiánského kmene Narragansett. Ti pocházeli z Rhode Islandu jako jeho máma, La Fargovo tvrzení se ale nikdy nepodařilo doložit.

 

Ještě jako malý zažil Peter rodeo, kam ho brával nevlastní otec. Roku 1950 se dal k mariňákům a bojoval v korejské válce na letadlové lodi Border. Také pracoval pro zpravodajskou službu a jako tajný agent měl za úkol pátrat po pašerácích narkotik. V armádě se naučil boxovat a vyhrál pár mačů, také mu však dvakrát přerazili nos. Jednoho dne do lodi, na níž sloužil, narazila stíhačka, která nezvládla přistání. Při výbuchu La Farge utrpěl vážné popáleniny. V roce 1953 byl propuštěn s poctami do civilu a po válce dělal – co jiného než jezdce rodea. Býk mu při zápase těžce pohmoždil nohu a zchromlý dobrodruh se rozhodl, že bude raději studovat. Začal docházet do Goodmanovy divadelní školy v Chicagu, brzy dostal první malé role. Oženil se s herečkou Suzanne Beckerovou a přesídlil s ní do New Yorku, kde ho zaujala kytara a folková scéna. Po nějaké době podepsal smlouvu s Columbia Records a vydal první elpíčko. Následovalo pět důležitých alb pro label Folkways, na nichž se La Farge vyprofiloval jako zpěvák indiánských, ale i kovbojských a zlatokopeckých písní. Po roce 1965 se vrhl na malování. Bydlel s dánskou zpěvačkou Inger Nielsenovou, se kterou měl dceru Karen. Kvůli pochroumané noze a dalším trablům (jeho zákonitá manželka skončila v blázinci) se propadl do alkoholismu a drog. Bral hlavně thorazin, do něhož ho zřejmě uvrtal přítel Cash. V říjnu 1965 Petera u něj doma trefil šlak. Říkalo se, že si ve sprše podřezal žíly. Ale tak to nebylo. Inger ho našla bezvládně ležet na posteli s polovypitou lahví bourbonu Four Roses.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Peter La Farge

IRA HAYES

 

Call him drunken Ira Hayes

He won’t answer anymore

Not the whiskey drinkin’ Indian

Nor the Marine that went to war

Gather round me people and a story I will tell

About a brave young Indian you should remember well

From the tribe of Pima Indian, the proud and peaceful band

Who farmed the Phoenix valley in Arizona land

Down the ditches for a thousand years

The sparkling water rushed

‘Til the white man stole the water rights

And a running water hushed

Now Ira’s folks were hungry

And their farm grew crops of weeds

When war came, he volunteered

And forgot the white man’s greed

Call him drunken Ira Hayes…

Well, they started up Iwo Jima’s hill

Two hundred and fifty men

But only twenty-seven lived

To walk back down again

And when that fight was over

And Old Glory raised

Among the men who held it high

Was the Indian, Ira Hayes

Call him drunken Ira Hayes…

Ira Hayes returned a hero

Celebrated through this land

He was wined and speeched and honored

And everybody shook his hand

But he was just a Pima Indian

No water, no crops, no chance

At home nobody cared what Ira’d done

And when do the Indians dance

Call him drunken Ira Hayes…

Then Ira started drinkin’ hard

Jail was often his home

They’d let him raise the flag there and lower’d it

As you throw a dog a bone

He died drunk early one mornin’

Alone in this land he fought to save

Two inches of water in a lonely ditch

Was the grave for Ira Hayes

Call him drunken Ira Hayes…

Yes, call him drunken Ira Hayes

But his land is still as dry

And his ghost it’s a-lyin’ thirsty

In the ditch where Ira died

 

 

Peter La Farge

IRA HAYES

 

Klidně mu nadávejte do ožralů,

nic už vám na to neřekne.

Ne tenhle indoš po krk ve whisky,

a už vůbec ne ten mariňák, co za vás šel do války.

Pojďte sem, lidi, a já vám povím příběh

o jednom statečným mladým indiánovi. Měli byste ho znát.

Byl z hrdýho a mírumilovnýho kmene Pima,

kterej obdělával údolí v Arizoně v okolí Phoenixu.

Z podzemí tam po tisíc let

prýštila čistá voda.

Až jednou přišel bílej muž, vodu vzal

a zurčení pramenů utichlo.

Irův lid trpěl hlady,

pozemky zarostly plevelem.

Když začala válka, přesto se Ira přihlásil

a nemyslel na bělošskou hamižnost.

Klidně mu nadávejte do ožralů…

Vzali útokem svah v Iwodžimě,

dvě stě padesát mužů.

Ale zpátky dolů se jich dostalo

jen sedmadvacet.

A když bitva skončila

a zavlála americká vlajka,

mezi těma, kdo ji vztyčili,

byl i indián Ira Hayes.

Klidně mu nadávejte do ožralů…

Domů se vrátil jako hrdina,

všude mu provolávali slávu,

vzývali ho, řečnili a vyznamenávali,

každej si s ním chtěl potřást rukou.

Jenže pořád byl jen indoš z kmene Pima.

Bez vody, úrody, bez šance.

Jeho lidem bylo fuk, co udělal,

nikdo netančil oslavný tance.

Klidně mu nadávejte do ožralů…

A tak Ira začal chlastat,

nezřídka skončil ve vězení.

Nechali ho vztyčit vlajku a pak ji zase svěsili.

Jako když hodíš psovi kost!

Jednou časně ráno se upil k smrti,

opuštěnej všema, za který bojoval.

Dva palce vody v pustý škarpě

byly jeho hrobem.

Klidně mu nadávejte do ožralů…

Jasně, nadávejte mu do ožralů,

jeho kraj je pořád stejně vyprahlej,

jeho duch se tady válí ve škarpě

a neskonale žízní.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *