HVĚZDY V POLOSTÍNU: PHIL OCHS

Vl. jm. Philip David Ochs. 19. 12. 1940, El Paso, Texas, USA – 9. 4. 1976, NYC, New York, USA. Důležitá alba: All The News That’s Fit To Sing (Elektra 1964), I Ain’t Marching Any More (Elektra 1965), Phil Ochs In Concert (Elektra 1966), Pleasures Of The Harbor (A & M 1967), Rehearsals For Retirement (A & M 1969). Písně, které stojí za to: Talkin’ Vietnam, Power And The Glory, I Ain’t Marching Anymore, I’m Going To Say It Now, Changes.

Vzývaná i tragická postava amerického folku, která sama sebe nazývala zpívajícím žurnalistou. Phil Ochs, ten excelentní, stále aktuální a naživo zcela přesvědčivý písničkář, si v šedesátých letech zasloužil stejnou či alespoň podobnou kariéru jako jeho kamarád Bob Dylan. Bohužel se mu jí nedostalo. „Oba se narodili do židovské rodiny,“ srovnává tyto dvě osobnosti Dylanův životopisec Howard Sounes, „od sebe je dělilo jen pět měsíců, v mládí byli posedlí Jamesem Deanem a s folkovou muzikou se seznámili v kavárnách univerzitního kampusu. Oba chtěli do New Yorku, kde začali psát vlastní skladby. V Ochsově případě šlo téměř výhradně o časové písně inspirované zprávami z novin.“

Philip David Ochs pocházel z texaského El Pasa, vyrůstal ale na newyorském předměstí Far Rockaway. Jeho rodiče se seznámili při studiu medicíny na univerzitě v Edinburghu. Máma Gertrude byla skotská rodačka, Philův táta – Newyorčan Jacob Ochs, zvaný Jack – si ji však odvezl do Ameriky. Chvíli poté, co Phil přišel na svět, narukoval Jack do armády. Domů se vrátil jako někdo jiný; během válečných let se u něj začala projevovat maniodepresivita, kvůli níž brzy rezignoval na lékařskou praxi, kterou bohužel předal svému synovi. Rodina se několikrát stěhovala – část dospívání strávil Phil s mladším bratrem Michaelem a starší sestrou Soniou v Ohiu, kde se na konzervatoři učil základy klasické hudby. Jenže málo platné, padesátá léta byla érou rock’n’rollu a mladý Ochs propadl kouzlu Buddyho Hollyho a Elvise Presleyho. Dva roky docházel na vojenskou akademii a poté na Ohijské státní studoval žurnalistiku. Ve vysokoškolském prostředí se prostřednictvím spolužáka Jima Glovera seznámil s folkovými písněmi Petea Seegera a Woodyho Guthrieho. Přejal též jejich levicové názory. Chtěl být spisovatelem nebo reportérem, zajímal se o  kubánskou revoluci. S Gloverem utvořil duo The Singing Socialists, které skončilo dříve, než začalo.

Philův otec zemřel v dubnu 1963 na krvácení do mozku, po dlouhém a těžkém období, kdy ho duševní choroba rodině odcizila. V létě téhož roku Phil Ochs bodoval na Newportském folkovém festivalu s písní Power And The Glory. Byl to ten památný ročník, na němž Joan Baezová představila Boba Dylana folkovému národu. V dalších letech budou Phil a Bob představovat dvě strany jedné mince: zatímco Dylan raketovou rychlostí zboří hranice mezi angažovaným písničkářstvím a beatem, Ochs se bude tvrdošíjně držet role novodobého trubadúra. Všichni, kdo ty dva znali, věděli, že jde jen o různé využití téhož literárně hudebního nadání. Srovnávání obou talentů došlo tak daleko, že Dylan pocítil potřebu svého souputníka poničit. Když mu jednoho dne ve své limuzíně pustil píseň Positively 4th Street, namířenou proti všem včetně folkových puristů, Phil neprojevil žádné nadšení. Bob přikázal řidiči, aby zastavil. „Vystup si, Ochsi,“ zavelel. „Ty nejsi písničkář.“ A pak zasadil přesnou ránu: „Ty jsi jen novinář.“

Ochsovo nezdravé lpění na přátelství s hvězdou jménem Dylan pokračovalo přes všechny karamboly i v letech sedmdesátých. V květnu 1974 se Bob objevil na Philově akci zorganizované na pomoc obětem útlaku v Chile, kde byli jednotkami vládní junty Augusta Pinocheta mučeni a vražděni političtí disidenti. Zdá se, že právě Phil vnukl Dylanovi myšlenku na kočovnou show, z níž se pak vyvinul projekt s názvem The Rolling Thunder Revue. K němu však už nemocný Ochs nebyl přizván, ačkoliv o to velmi stál. „Oteklý alkoholik byl už jen smutnou figurkou,“ píše Sounes. „Část dne věřil tomu, že je člověk jménem John Train. Byl paranoidní, agresivní a měl sebevražedné sklony.“ Všem kolem Ochs tvrdil, že po něm jdou (FBI, CIA, ale i plukovník Sanders z KFC). John Butler Train byla smyšlená bytost, jež ho údajně měla zabít a vzít mu jeho identitu. Skončilo to smutně: v dubnu 1976 se opilý a poblázněný pětatřicátník Phil oběsil v domě své sestry ve Far Rockaway. A teď pointa: po jeho smrti se zjistilo, že na něj FBI vedla spis o 500 stranách. Neboli, jak praví Woody Allen: „To, že jsi paranoidní, ještě neznamená, že tě nikdo nesleduje.“

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu