HVĚZDY V POLOSTÍNU: TIM MORGON

Vl. jm. Timothy Morgon. Nar. 1943, Kalifornie, USA. Důležitá alba: Tim Morgon At The Prison Of Socrates (Fink 1963), Tim Morgon Sings They Call The Wind Maria (Fink 1964), Tim Morgon’s Third Album (Fink 1965), Gee, But It’s Lonely (Fink 1966). Písně, které stojí za to: Levee, The Cat Came Back, Joey, Kumbaya, Whistling Gypsy, Maria, The Far Side Of The Hill, Old Blue.

 

Někdy se zdá, že je vše zalité sluncem: máte talent, dobře vypadáte, lidé na vás stojí fronty. Ale kýžená kariéra se přesto kupodivu nedostaví. Právě to se přihodilo krasavci Timu Morgonovi, jenž v první polovině šedesátých let způsobil senzaci v celé jižní Kalifornii. Vše začalo jednoho letního dne roku 1961, kdy se tenhle ramenatý chlapík posadil na lavičku na hlavní třídě přístavu Balboa Island v kalifornském pobřežním městě Newport Beach. Chvíli brnkal na kytaru a pak dostal nápad. Vstal a šel do blízké kavárny The Prison Of Socrates (Sokratovo vězení), na jejíž stěně byla vyobrazena scéna smrti řeckého učence. V rohu stál mikrofon, připravený pro open mic (oblíbená akce „mikrofon pro každého“). Tim se zeptal majitele podniku, Řeka jménem Ted Nikas, zda si může zahrát. Uvelebil se na stoličce a spustil notoricky známý hit Petea Seegera: „If I had a hammer, I’d hammer in the morning…“

 

Nikasovi se líbilo, co slyšel. Morgon měl plný, zvučný hlas a kromě přitažlivého zjevu disponoval ještě něčím, co bychom mohli nazvat tah na bránu. Když skončil pátou písničku, majitel mu navrhl, ať v kavárně vystupuje pravidelně. Nabídl mu deset dolarů za večer a osmnáctiletý Tim nadšeně přijal. Při prvním koncertě ho sledovalo jen asi patnáct lidí, z nichž polovinu tvořili přátelé. Za pár měsíců už ale Sokratovo vězení praskalo ve švech a Morgon bral za kšeft 150 dolarů. V kavárně účinkoval dvakrát denně šest dní v týdnu. Podnik, v němž mimo jiné začínal komik Steve Martin či kytarový virtuos José Feliciano, navštěvovaly převážně mladé páry přicházející rovnou z pláže. Timův repertoár, zahrnující populární balady The Call The Wind MariaThe Far Side Of The Hill, byl pro ně ideální. Časem Tim přibral basistu, aby měla jeho akustická muzika větší švih. Příjemný projev se u něj snoubil s muzikantskou zručností. Vtipkoval, vyprávěl historky, uměl rozezpívat sál. Z dochovaných nahrávek je zřejmé, že navzdory faktu, že to byl typický „straight white guy“ (pravý opak hippies a rebelů typu Boba Dylana) nenabízel Morgon laciný materiál. Víc, než kalifornským Martinem Maxou, byl sólovou obdobou Kingston Tria. Mít trochu fištronu, dříve či později by se proslavil i v jiných částech Ameriky. Jenže co se nestalo…

 

 

V třiašedesátém už na něj chodily davy a kolem Sokratova vězení (ale i jiných klubů v okolí, které Nikas vlastnil) se táhly dlouhé fronty čerstvě dospělých surfařů, kteří sem rádi zvali na rande lepé dívky v naději, že při Timově vystoupení změknou. Morgon se rozhodl expandovat i do zbytku Kalifornie. Ted Nikas, jenž se stal jeho manažerem, mu dokázal domluvit až 200 hraní ročně v aulách vysokých škol. Dalším krokem bylo podepsání smlouvy s Nikasem, který speciálně za účelem prodeje Morgonových nahrávek založil vydavatelství Fink Records. Zpěvák udělal tu strašnou chybu, že se svému chlebodárci upsal na sedm let. Ze začátku ale všechno vypadalo skvěle. První album Tim Morgon At The Prison Of Socrates z roku 1964 věrně kopírovalo klubový program (zvuk byl silně ovlivněn folkbluesovými deskami Joshe Whitea). V roce 1964 vyšlo LP Tim Morgon Sings They Call The Wind Maria, které v celostátním hudebním řetězci tržbami překonalo Beatles, Beach Boys i Barbru Streisandovou. Následovala ještě dvě alba pro Fink Records, načež se Morgon zkusil z nevýhodné smlouvy vyvázat. Chtěl prorazit v Hollywoodu a spojil se s režisérem Tayem Garnettem, který natočil první verzi filmu Pošťák zvoní vždycky dvakrát z roku 1946. Ten mu napsal roli na tělo v surfařské komedii. Nikas však jejich plány zmařil a místo toho pro Tima sám napsal a produkoval film Dirty Feet – tak špatný, že se ani nedostal do distribuce. Když zájem o úhledný folk opadl a Amerikou se přehnala rocková smršť nových kapel z Anglie, nechal Nikas svého svěřence na holičkách, bez další smlouvy a angažmá. Morgon se přicházejícím trendům nedokázal přizpůsobit a brzy se na něj zapomnělo. Hrál na módních přehlídkách, po hotelech, v Disneylandu, televizních reklamách. Prodával tělocvičné nářadí a v osmdesátých letech hudbu definitivně pověsil na hřebík.

 

 

Tim Morgon

LEVEE

 

I don’t know why I built me that levee

Levee don’t do me no good

Well, I work all day and I don’t know why

I will work ‘til the day I die

And I don’t know why I’m livin’

I don’t know why I sing

But as long as I see that clear blue sky

You’re gonna hear my guitar ring

And I don’t know why I’m livin’, no

I don’t know why I follow this road

But I’ll keep walkin’ ‘til I reach the end

I guess I was born to roam

Well, I don’t know why I built me that levee…

And all I know is I got me a woman

And she waits out there

With a lonely smile and dark blue eyes

And oceans of blond, blond hair

Well, I don’t know why I built me that levee…

 

 

Tim Morgon

HRÁZ

 

Nevím, proč jsem budoval tu hráz,

ta hráz mi nepřinesla nic dobrýho,

makám od nevidím do nevidím, nemá to žádnej smysl,

jednou se upracuju k smrti.

Netuším, proč vlastně žiju,

jakej mám důvod ke zpěvu?

A přece – dokud budu koukat na modrou oblohu,

bude má kytara znít.

Nevím, proč vlastně žiju

a držím se tý svý štreky.

Vím jen, že po ní půjdu až do cíle,

zrozenej k životu na cestě.

Nevím, proč jsem budoval tu hráz…

A všechno, co vím, je, že mám holku,

která na mě čeká

s tím svým smutným úsměvem, tmavě modrýma očima

a záplavou blonďatých vlasů.

Fakt nevím, proč jsem budoval tu hráz…

 

 

 

Napsat komentář