Inspiral Carpets patří spolu s Happy Mondays, The Stone Roses a The Charlatans k přestavitelům osobité manchesterské scény přelomu osmdesátých a devadesátých let, pro kterou se vžilo označení madchester. Propojovala tradici kytarových kapel z níž vzešli New Order a James s prvky taneční hudby, jakou přinášeli 808 State. Současně se v ní ale objevovaly postupy sžíravého post punku The Fall a velkou inspirací byla psychedelie konce šedesátých let, která dodávala hudbě na barevnosti a veselosti.
Inspiral Carpets dali dohromady v Oldhamu v roce 1983 kytarista Graham Lamber a zpěvák Stephen Holt, svůj osobitý sound ale získali až v roce 1986 po příchodu varhaníka Clinta Boona, který odpovídal na otázky. Ohromný úspěch mělo jejich první studiové album Life z roku 1990 s novým zpěvákem Tomem Hingleyem, na které navázalo o rok později The Beast Inside. Přestože i další desky byly úspěšné, v polovině devadesátých let se rozešli. Činnost obnovili v roce 2003 a předloni se k nim překvapivě vrátil původní zpěvák.
Když byli na počátku devadesátých let Inspiral Carpets populární, řadili se k madchesterské scéně. Existovala skutečně nebo to byl jen vtipný novinářský termín? A přežilo z ní něco?
Když se budeme bavit o hudebních hnutích, tak tohle bylo velmi podstatné, ještě dneska cítíte jeho ohlasy. V červnu měl v Manchesteru premiéru dokument o The Stone Roses Made of Stone, promítal se ve Finsbury Parku. Je to velký příběh o kapele, která se dostala na vrchol před 23 lety a pořád je na titulních stranách, takže na madchesterské scéně bylo něco důležitého. Pod le mne je to kvůli tomu, že hudba byla pozitivní, vřelá a sloužila k oslavě, byla spojená s pestrým životem, s pěknými barevnými šaty, takže je to hnutí, na které se snadno objevují reminiscence.
Přežilo něco z této scény?
Jo, Manchester je pořád vřelý, cítíte v něm mentalitu DIY, udělat si to sám. Ve městě jsou pořád cítit ohlasy madchesteru a jsou stále patrné v britské hudbě. Každé odpoledne dělám DJ na rádiu XFM a i některá úplně nová hudba zní jako raní Happy Mondays. Jejich zvuk, myslím baggy sound, je stále relevantní.
Jaké to je uvádět hudbu na rádiu a ne sám hrát?
Skvělé, je to nejlepší práce jakou mohu mít, protože představuju svému městu od čtyř do sedmi úplně nové nahrávky, třeba novou irskou skupinu Strypes nebo novou desku Milese Kanea. Kvůli práci v rádiu musím pořád poslouchat novou hudbu, což je skvělé, protože mě to udržuje informovaného a ještě bavím své lidi.
Kromě práce v rádiu ale i po tolika letech hrajete s Inspiral Carpets.
Není to nijak těžké, tvrdé by to bylo, kdybychom to dělali na plný úvazek, profesionálně a ničemu jinému se nevěnovali. Nevím, jestli by byla dneska po nás dostatečná poptávka, protože to děláme jen jako koníčka. To je mnohem snazší a zábavnější. Mám svou práci v rádiu, DJing v klubu a pak odehraju koncert s Inspiral. Kdybych to dělal naplno, bylo to více stresující, protože dneska neprodáváme dost desek na to, abychom si udrželi svůj způsob života. Některé nové kapely musejí prodat hodně desek, aby zaplatily všechny půjčky, dávají na to dvacet procent, musejí mít manažera, a tráví hodně času obavami, jestli bude nová deska v žebříčku, jestli se prodalo dost lístků na koncerty, což je něco, o co se nemusíte starat, když příjem kapely není prioritou. Děláme zase způsobem, jako když jsme začínali v letech 1985–1986. Tehdy jsme přes den pracovali a večer se věnovali kapele. Nyní je to úplně stejné, zase jsme garážová kapela s elektrickými varhanami, nesnažíme se být současní.
Jak vás napadlo používat klávesy, které nejsou ani pro garážové kapely zas tak typické?
Když se v polovině osmdesátých let objevil nový styl, byl jsem hodně ponořen do psychedelické hudby šedesátých let, poslouchal jsem rané Pink Floyd, The Seeds, 13th Floor Elevators, Country Joe and The Fish, Jefferson Airplane. Všechny tyto kapely měly velmi výrazné klávesy, používaly elektrické varhany jako The Doors. To mě inspirovalo. Když jsem potkal Inspiral Carpets, byla to punková kapela bez kláves, já se k nim připojil a náhle se z toho stala tahle úžasná garážová kapela. Bylo to skvělé, když se spojil punk s garážovou kapelou a to dalo Inspiral ten jejich klasický zvuk. Varhany ale měli i punkoví Stranglers. Stranglers na mě měli velký vliv. Když se objevil punk rock v roce 1976, bylo mi sedmnáct, viděl jsem Sex Pistols, Clash, všechny skvělé punkové kapely, které pro mě byly velkou inspirací, zejména pak Stranglers. Právě přes Stranglers jsem se dostal k Doors.
Připravujete něco nového?
Ne, teď na nové hudbě nepracuju, ale brzo zase budu více psát, teď obvykle skládám pro Inspiral. Hodně se teď věnuju DJingu v klubu, většinou třikrát až čtyřikrát týdně a taky se zabývám malými filmovými projekty, jen jako hobby, abych se taky věnoval něčemu jinému.
Máte někdy taky chvíli volna?
No, moc ne, ale trávím dost času s rodinou s dětmi.
Nejste workoholik?
Jo, když jdou děti samy do parku, tak si sám dělám poličky na zeď.
Do Inspiral Carpets se vrátil původní zpěvák Stephen Holt. Vydáte i staré nahrávky, které jste pořídili s ním, ještě předtím, než ho vystřídal Tom Hingley?
Nebudeme vydávat staré věci, jen nové. Nedávno jsme ale vydali znovu první desku Life a singly, které vyšly před lety, takže se nyní zaměřujeme na novou hudbu. Hity hrajeme na živo, ale nahrávat chceme nové písně, vydávat nové singly. Dvě jsme už vydali. Pořád pracujeme na nové hudbě. Koncem letošního roku nebo začátkem příštího vyjde nové album Inspiral Carpets. Už jsme nějaké nové věci nahráli.
Kdo nové album vydá?
I když nemáme smlouvu s Mute, tak s nimi mámě pořád dobré vztahy, Mute jsou nyní součástí EMI, takže jim možná desku dáme, nebo to dáme Timu Burgesovi a jeho vydavatelství Record Store Day, kde vyšel poslední singl. Nebo to vydáme sami. Až bude album připravené, tak se podíváme na možnosti.
Pátek 19. července, 20.00, Arcelor Mittal stage