„Co si má počít chudák holka / holka, co není dost hezká, aby z ní mohla bejt štětka…“
Poměrně utajená formace Inženýr Vladimír v čele
s Vladimírem Mikulkou, který je známější spíš jako divadelní publicista, si jako podtitul dává nálepku „rockband“ a těžko říci, zda to vlastně míní sarkasticky. Nedávno se objevila i v televizním pořadu Doutnák, prý mapujícím českou nezávislou scénu, ale to, zda do ní při své nezařaditelnosti opravdu patří, by mohla být celkem zajímavá diskuse. A jasno v tom neudělá ani další home-made album.
To se nejčastěji pohybuje v ne zrovna průzračném bazénku hospodského folku, s až nepříjemně a klišovitě lkajícími houslemi, aby se už v refrénu titulní první skladby zvrhlo v jakousi mlhavou představu o urputném punku. Není to ale veselé, jako třeba v případě skladby Kdopak nám zazpívá z repertoáru Jablkoně, ani přirozené, jako když se z obvyklých kolejí neodolatelně vychylují Jiří Konvrzek či Petr Nikl. Spíše s jistou dávkou (záměrné?) křečovitosti, jako by se tu v prvé řadě zkoumaly hlavně hranice trapnosti, a pak teprve přicházelo na řadu to ostatní.
Další skladby postupně dávají najevo, že to zajímavé je třeba hledat jen v textech. Ty se nebojí ani jedovatosti, ani sebeshazování, černého humoru ani nečekaných bizarností. Metodou pokus-omyl se střídají zdařilá místa s těmi, která nechávají vzpomenout na vzpouru vůči normálnosti, jak ji svého času projevovali Chaprál Crazy – Plesk! či ještě dříve, než úplně zblbnul, písničkář Pepa Nos. Jinými slovy – tam, kde už si jiní připadají úchylně, tady se teprve začíná s tlakem na pilu. Nicméně verše jako „Nejsem žádnej Fučík / a tak jsem se rychle prásknul sám“ mají něco do sebe. V kombinaci s odrhovačkovými melodiemi se v nejlepších chvílích blíží náladám někdejšího Nahoru po schodišti dolů bandu. „No tak se směj / jsem směšnej,“ radí sám autor. Aniž by bylo jisté, že opravdu je.
Zjevný problém nahrávky je v nepoměru mezi textovou a hudební složkou. Zatímco ta první je svěžím způsobem svérázná a zdravě vrací do reality („Jseš průměrnej – a nikdo z nás by s tebou nespal!“), ta druhá si lebedí v nudě a jako by chtěla být parafrází na hospodské kapely, ale je unylejší než ony. Nicméně v závěrečné hitovce Tohle by Ježíš neřešil to skvěle funguje.
Další album party Inženýr Vladimír je tak spíš vhodný objekt pro hledače podivností kdesi na okraji. Připomíná některé výstupy stand-up comedy. Takové ty české, které si i konzervativní Česká televize dovolí dát jen v pozdních hodinách – a nikomu vlastně není jasné proč…
vlastní náklad, 2017, 46:28