Setkání světů, prolnutí odlišných realit, může dopadnout všelijak. Katastrofou, civilizačním šokem, vzájemným obohacením. V případě mimořádného koncertu manželů Havlových s duem Kora et le Mechanix (Michal Kořán a Filip Homola) naštěstí došlo na poslední zmíněnou možnost.
Album Excursin (2006) projektu Kora et le Mechanix, nápovědně (pro naši fantazii) pojmenovanému po kosmodromech napříč planetou, vzniklo jako čistě elektronický projekt. Ještě téhož roku, 3. prosince 2006, v pražské Arše v rámci festivalu Alternativa, ovšem došlo k jeho pódiovému „oživení“ (proto Excursin Animato) improvizacemi hudebníků celoživotně vyznávajících akustický zvuk. Neopakovatelné vystoupení se tehdy podařilo dobře natočit a archivní záznam vychází coby pocta před rokem nečekaně krutě předčasně zesnulému Vojtěchovi Havlovi.
Dva zvukové vesmíry tu harmonicky oscilují kolem společného těžiště, rezonance se potkávají a násobí. Napojení hudebníků funguje, ať už tvoří pomocí číselných kódů nebo vibrací strun či kovu (to, když Havlovi přejdou od viol da gamba, violoncella, resp. klavíru, k tibetským mísám). Neznamená to ovšem, že svého druhu hudební meditace vytváří jen snivý, poklidný, „bezbřehý“ ambient. Koneckonců zvukové prostředí kosmodromů nějaký ten start rakety předpokládá. Havlovi dokonale ctí a zároveň spoluvytvářejí atmosféru prostoru Kora et le Mechanix, lehce fixovaného studiovou nahrávkou, ať už reagují dlouhými interferujícími tóny či jemnými flažolety na tiché elektronické mlhy, nebo gradují do expresivních, dramatických staccat. Mezi technologické světy Excursin přitom s neuvěřitelnou samozřejmostí zapadne minimalistická kompozice Havlových Ledová krůpěj medová (z alba Hudba ticha, 1992), hladce přecházející do krajiny „závěrečného kosmodromu“ Stancija Volgograd. Zkrátka, onoho večera došlo k synergii mimořádně talentovaných entit a krásné chvění působí díky nahrávce dodnes.