Další sólová violoncellistka na scéně? Další neoklasické album plné pomalých tahů a postupného vrstvení nástrojů? Ano i ne. Mladá brooklynská violoncellistka a skladatelka Issei Herr bojuje proti nástrojové rutině a nálepce druhé Hildur Guðnadóttir nebo Julie Kent, seč může. Co album vyčleňuje z řady, je jeho silné téma, kterým je pomalý přerod Issei z muže v ženu. Ten se odehrával ve stejné době, jako vznikaly jednotlivé skladby kolekce Distant Intervals. Z tohoto úhlu pohledu lze debutovou desku Herr brát za hudebně emocionální deník autorky. „Skrze kompozice na desce jsem pomalu prozkoumávala svou vlastní identitu. Jak hudební tvář, tak osobnostní proměnu, kterou jsem procházela,“ prozradila Issei v rozhovoru pro portál Icareifyoulisten.com. Album věrně odráží těkavost proměny, vstup na neznámé pole nové identity a další jevy s tím spojené. Ve skladbě Aubade (The Farewell Is a Beginning) například nečekanými staccato linkami, které jsou protipólem základních táhlých, melodických tahů. Řadě skladeb také pomohlo decentní využití hlukových samplů nebo elektroniky. Pomalý track Elegy (As Soft Night Marches In) je plný mlaskavých zvuků/samplů, jakoby ve vodě se ráchajících pocitů autorky. Následující Toccata (Kisses of Earth) zas pulzuje elektronickým tepem, který je jedinou stálicí jinak neustále se proměňující zvukové krajiny. Ve skladbě Interlude (Sunken Citadels) spolu svádějí pomyslný boj o pozornost posluchače tradiční cellové kudrlinky s intenzivními basovými nájezdy stejného nástroje. Klasika versus alternativa? Muž versus žena? Známé versus neznámé prostředí? Vrcholem a rozřešením alba je závěrečná položka Aveu (The Beginning Is a Farewell), která do neustále těkajícího soundu vnáší na závěr pocit čisté harmonie, kterou podporuje i bezeslovný vokál hostující zpěvačky Marie BC. Do morku kostí prožitý sólový křest ohněm v podobě debutové desky Distant Intervals se povedl. Tuto těžce vybudovanou pozici bude ale třeba neustále obhajovat. Zvládne to Issei Herr?