Jaké tedy jsou důvody k radosti?

Dne 8. ledna ohlásil David Byrne s předstihem své další sólové či, přesněji, další řadové album pod svým jménem s názvem American Utopia. Učinil tak u příležitosti své prezentace Reasons to be Cheerful v newyorském vzdělávacím institutu New School, kde působí jako kurátor a zaštiťovatel série veřejných přednášek nadějných autorů v oboru uměleckého psaní a fotografie. Najděte si schválně téměř hodinové video z této jeho přednášky/performance dostupné na YouTube, je to fakt zážitek!

O týden později rovněž oznámil, že v letošním roce vyráží na pětiměsíční turné složené z více než stovky jednotlivých štací, v rámci něhož jej uvidíme 23. června v Praze na Výstavišti na festivalu Metronome. Jeho vystoupení na turné budou mít formu choreografovaného koncertu, kterou on sám s entuziasmem označuje za dosud nejambicióznější show, kterou kdy dělal od doby, kdy se natáčel proslulý koncertní film Talking Heads, Stop Making Sense! (1984).

Oficiálně posvěcený klip s animovanou grafikou, singl Everybody’s Coming to My House, už visí na YouTube jako ochutnávka. Napsal jej spolu s Brianem Enem a podílejí se na něm umělci jako TTY, Happa Isaiah Barr (z Onyx Collective), Sampha a řada dalších.

Album American Utopia (Todomundo/Nonesuch, 2018), vydané 9. března, jde ruku v ruce se zmíněnou Byrneovou sérií Reasons to Be Cheerful (Důvody k radosti), pojmenovanou podle songu zesnulého Iana Duryho. Po celý uplynulý rok David Byrne shromažďoval různé nápady, příběhy a novinové zprávy, které buď ztělesňují anebo identifikují příklady věcí, jež inspirují náš optimismus. Jsou to převratné technologické novinky, originální hudební počiny, nové nápady v urbanismu a územním plánování či dopravní infrastruktuře. Něco, co už je nebo brzy bude zrealizováno a z čeho přitom můžeme mít opravdovou radost.

Důvody k radosti zpytavě zkoumají současný stav společnosti, přičemž American Utopia navíc nabízí posluchači terapeuticky i jakousi sonickou úlevu. Byrneova přednášková série, jakož i písně alba, se totiž zaměřují i na podchycení některých z oněch stinných stránek vyplývajících z komplexnosti našeho současného bytí, a nabízí tudíž alternativu pro zmírnění pocitů zoufalství, jež nás někdy z klopotného vývoje věcí mohou přepadat.

Třebaže se David Byrne za poslední desetiletí podílel na mnoha nahrávkách svých duševních soukmenovců, jako je Brian Eno, Norman Cook (aka Fatboy Slim) nebo, zcela nedávno, texaská kytaristka a zpěvačka Annie Clark, která si říká St. Vincent, album American Utopia je prvním projektem po dlouhých čtrnácti letech vydaným pod Byrneovým vlastním jménem. Naposledy to bylo CD Grown Backward (Nonesuch 2004).

Podle labelu Nonesuch vznikalo nové album v duchu kongeniální tvůrčí spolupráce s Enem a producentem Rodaidhem McDonaldem (The xx, King Krule, Sampha či Savages). Nahráno bylo v Byrneově domácím studiu v New Yorku, ale rovněž v dalších tamních nahrávacích studiích jako Reservoir, Oscilloscope, XL Studios, Crowdpacer či londýnském Livingstone Studio 1.

Obal alba American Utopia prezentuje dílo „umělce-outsidera“ Purvise Younga, jenž se stylizuje mixem malby a kresby spolu s prvky koláže, tvořené z obyčejných, náhodně nalezených objektů. Jde o zpodobnění lidské hlavy neurčité rasy i genderu, která je ponořena do stavu snění, meditací a kontemplace.

Autorské pozadí alba lze výstižně charakterizovat již samotným titulem ústřední písně Everybody’s Coming to My House (Ke mně domů chodí každý). Hudební skici budoucích songů nejdříve nahrané společně Byrnem a Enem, postupně košatěly a metamorfovaly za přispění dalších spolupracovníků a muzikantů jako producentů Rodaidha McDonalda nebo Patricka Dilletta (Nile Rodgers, Sufjan Stevens), dále bubeníka Joeye Waronkera (Atoms for Peace, Beck), saxofonisty Isaiaha Barra (Onyx Collective), mellotronisty Thomase Bartletta (aka Doveman), Daniela Lopatina (Oneohtrix Point Never) na klávesy a elektroniku, vokály (a piano) Samphy, jakož i multiinstrumentalisty Briana Ena. Tím jejich výčet nekončí a je nutno říci, že hybným momentem pro tuto nahrávku byla spoluúčast mnoha vskutku ryzích talentů. Výsledná zvuková podoba je intenzivní a současně hravá. Zkrátka, stojí opravdu za poslech.

Album American Utopia má formát jakýchsi vinět z každodenního života, které jsou následně zintenzivněny do samonosných umělcových výpovědí a nám posluchačům předloženy k přehodnocení našeho vnímání okolního světa.

Píseň Gasoline and Dirty Sheets se kupříkladu zaobírá všeobecnou přesaturovaností našeho životního prostoru reklamou, fast foodem a nespoutaným konzumérstvím, viděnými očima uprchlíka z třetího světa. Song Bullet popisuje smrt zabitím, avšak perspektivou z pistole vystřelené kulky, která postupně putuje tělem usmrcené oběti. Byrneův vokál přitom zní naprosto nevzrušivě a morbidně věcně, jako závěry nějakého patologa: „…Kulka do něj pronikla/jeho kůže se natrhla vedví/Ta samá kůže, které se předtím ženy dotýkaly/a kulka skrze tu kůži postupně dál a dál proniká…

Kromě podobných, řekněme, dost potentních témat, však album obsahuje i řadu poněkud úsměvných zjištění Byrnea v roli pozorovatele svého okolí. Skladba Every Day is a Miracle zase nazírá na svět očima kuřátka, a to jak skutečného tak i onoho metaforického, „dívčího“. Dojde dokonce i na švába, uvidíte.

Závěrečná skladba alba s názvem Here sumarizuje mnohé z poloh, které se nám Byrneovo umění a jeho vidění světa snaží zprostředkovaně sdělit. Daniel Lopatin zde hraje na bicí a klávesy a sám Byrne na kytaru. Zpívá o tom, jak náš mozek zpracovává vnímané impulzy z okolního světa. Jde o malou lekci z oboru neuropsychiatrie, která končí následujícím postřehem a poté otázkou: „Zde je mnoho zvuků, které váš mozek nemůže vstřebat/zde se zvuk teprve organizuje do tvarů, jež přece jen dávají jakýsi smysl/zde je něco čemu říkáme elucidace (objasnění)/Avšak, je to pravda?/anebo pouhá vědecká deskripce?

A právě tuto závěrečnou Byrneovu myšlenku bychom měli každý převzít do svého vlastního, každodenního života. Je výtažkem poselství celého tohoto vynikajícího alba, kterým nám jeho autor chce otevřít oči, rozšířit náš obzor vnímání a vyzvat nás, abychom se zastavili, alespoň na chvíli, a zkusili dát nějaký smysl onomu zdánlivě nevysvětlitelnému světu, jenž nás obklopuje.

 

David Byrne o albu American Utopia

Má to být míněno ironicky? Je to nějaký vtip? Myslím tu desku vážně? A jakým způsobem? Odkazuji na minulost či budoucnost? Je to osobní anebo politické?

Tyto písně nejsou popisem jakéhosi imaginárního či nereálného místa. Jsou spíše pokusem zobrazit náš svět takový, jaký je. Mnoho z nás, domnívám se, je se stavem světa nespokojeno – světa, který jsme sami pro sebe vybudovali. Díváme se kolem sebe a ptáme se – musí to být zrovna takhle? Existuje nějaká jiná alternativa? A moje písně jsou právě o takovém dívání a ptaní se sama sebe.

Toto album pojednává nepřímo o těchto aspiračních impulzech. Občas snaha o popis stavu věcí vede přímo k objevení jiných alternativ. Vznesení otázky je začátkem procesu hledání odpovědi. Být deskriptivní současně znamená být preskriptivní, tedy, do jisté míry. Samotný akt ptaní se je velkým krokem vpřed. Ty songy jsou upřímné – a titul desky není ironií. Odkazuje nikoli na specifickou utopii, ale spíše na naše tužby, frustraci, aspirace, strachy a naděje ohledně toho čeho lze reálně dosáhnout a co dalšího je ještě možné. A takový popis, takovou nespokojenost a takovou tužbu, dle mého názoru, tyto písně vystihují.

Nemám vlastní návod na řešení či suverénní odpovědi ohledně těchto otázek, cítím však, že nejsem jediným, kdo se dívá a ptá, udiven a stále se držíce jakéhosi stébla naděje, nechtěje se úplně ponořit do zoufalství nebo cynismu.

Není to snadné, avšak hudba vám může pomoci. Hudba je jakýmsi modelem – často nám dokáže něco sdělit nebo nasměrovat nás k tomu, kým chceme být.

 

Z prdelí světa

Dne 1. února 2018 zveřejnil David Byrne na svém webu vlastnoručně sestavený playlist (spolu s prokliky na dotyčné audio verze těchto písní), představující dle jeho soudu, nejpůvabnější songy žánru world music pocházející z „krásných prdelí světa“ (The Beautiful Shitholes), tedy ze „zaostalých“ rozvojových zemí Afriky a Blízkého východu. Byla to jeho reakce na těsně předcházející projev prezidenta Trumpa (jehož i dle jiných náznaků Byrne očividně nemá moc v lásce), který svým spoluobčanům sdělil, že přece není v zájmu USA přijímat každého ekonomického migranta z „nějaké té prdele světa.“

 

 

Každý den je zázrakem

(Every Day is a Miracle)

Květ růže se přistřihuje do perfektního tvaru

Perfektního pro koho, ptám se

Takové kuře zas uvažuje pro nás dost záhadným způsobem

Krása však není vším za čím kdy jdeme

 

To kuře si najednou začne představovat nebe

Nesčetně kohoutů a spousta kukuřice

Bůh přitom je sám velmi starým kohoutem

A vejce jsou jako Ježíš, jeho vlastním synem

 

Refrén:

Každý den je zázrakem

Každý den je nesplaceným účtem

Večeři si musíš zasloužit zpíváním

Bez vzájemné lásky se neobejdeme

 

Takový šváb je schopen poničit Monu Lisu

Každý čokl zase klidně pohrdne papežem

A co sloni, ti také přece nečtou noviny

A sladké dívčí „kuřátko“ tě pak nažhaví svým polibkem

 

Mozek velikosti kuřete

Pohlaví mocné jak onen příslovečný osel

Jako prase se chovat v peřinách

Není to proč mne právě takového chceš?

 

Jaké to asi musí být

Stát se jazykem

A kroužit v tvojí ústní dutině

Být svobodným v houštinách tvé lásky

Malým švábem toho vesmíru doma u tebe

 

(Refrén:)

Jsem blondýnem, brunetem i zrzkem

K tomu jsem si ptáky a včely přimyslel

Můj software je slavný všude kam se podíváš

A moje peníze se doslova pnou po stromech

 

Mozek je doměkka uvařeným bramborem

Přímo šperkem v čokoládové lastuře

Svou lásku k tvému srdci přišpendlím, má drahá

Spolu se vzpomínkami na všechny ty nádherné vůně

 

 

Kulka

(Bullet)

Kulka mu vnikla do těla

Kůže se nárazem protrhla

Jeho kůže, které se ženy tak rády dotýkaly

Skrz naskrz kulka tou kůží proplula

 

Kulka mu vnikla do těla

Jakoby s radostnou vervou

Stejně jak starý a šedivý pes

Honí se za liščí stopou

 

Kulka mu vnikla do těla

V žaludku stále zbytky jídla

Spousta fajn jídel, jež si vychutnával

Kulka jimi snadno proplula

 

Kulka mu vnikla do těla

Srdcem plným myšlenek na tebe

Kudy tvé polibky inhaloval

Vzpomínky lživé i pravdivé

 

Kulka mu vnikla do těla

Projela až nahoru do hlavy

Skrz myšlenky o lásce a nenávisti

Jakož i o životě a smrti

 

Kulka mu vnikla do těla

Jakoby s radostnou vervou

Stejně jak starý a šedivý pes

Honí se za liščí stopou

 

 

Tohle je ono

(This Is That)

Když tento song začíná znít – když je to říkat slyším

Všechno se zastaví – všechno se mění

Nic zvláštního – vážně, nic hlubokého v tom není

Avšak něco v tom způsobu, jak to zní

Když melodie končí

A rytmus přichází

Ten pocit ví, kde se nacházím

Ten pocit ví, kde jsem kdy byl

A je to tehdy, kdy ti zavolám

A je to tehdy, kdy se má řeka rozvlní

A je to tehdy, kdy se chopím své kreditky

A je to tehdy, kdy přemýšlím, kým pro mne jsi

A je to tehdy, kdy klepání na dveře uslyším

Proč to všechno děláme, najednou pochopím

A je to tehdy, když tvoje esemeska dorazí

Kdy se věnuji této písni

A je to tehdy, kdy on řekne „je to za námi“

A je to tehdy, kdy máš můj život už jen ve svých dlaních

A je to tehdy, kdy ti zavolám

A je to tehdy, kdy se má řeka rozvlní

A je to tehdy, kdy se chopím své kreditky

A je to tehdy, kdy přemýšlím, kým pro mne jsi

Tohle je když – Tohle je teď

Tohle je ono – Tohle je jak

Tohle je co – Tohle je pak

Tohle je kde – Tohle je kdy

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *