DYLAN (A FOOL SUCH AS I)
1973
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Bob Dylan sebedestruktivně natočil haldu převzatých písní různého charakteru. Tehdejší fandové, doufající v nový autorský materiál, ho za to prokleli, což údajně chtěl. Do okolí Woodstocku, kde trávil několikaletou odstávku od zničujícího prostředí showbyznysu, nalezlo na jeho vkus až příliš mnoho hipíků, nezdravě upjatých na jeho osobu. Vrcholem byl jistý třídenní festival hudby, lásky a míru, jehož se Dylan – hlavní hvězda té doby – slavně nezúčastnil.
Dnes už se na celou tuhle éru můžeme dívat střízlivě. A měli bychom Dylanovi přiznat, že to, co tenkrát vytvořil, ovlivnilo řadu dobrých věcí. Především tím dovršil nashvillskou revoluci: dosavadní pozlátko bylo odsunuto na vedlejší kolej a countrymani se už nerozpakovali okořenit svou muziku folkrockem a blues. Tvorba nadcházející generace countryových písničkářů se vyznačovala hlubším názorem a vědomím tradice, spíše než tupým kopírováním. Což s sebou neslo více upřímnosti, přirozenosti, uvolněnosti v pěveckém i hráčském projevu. Cestu této užitečné proměně prorazilo právě Bobovo proklínané dvojalbum Self Portrait spolu s následným LP Dylan, nazývaným též A Fool Such As I. Tak se totiž jmenovala písnička z repertoáru Elvise Presleyho, kterou Bob neohroženě přezpíval. Na desce je spousta skrytých pokladů – třeba lidovka Mary Ann, vystavěná na dvou akordech, nebo úvodní Lily Of The West. Ale zlatým hřebem je další elvisovka Can’t Help Falling In Love. V Dylanově chraptivém podání a s neotesanými kytarovými přiznávkami zní o hodně uvěřitelněji, než když ji zfamfrnělým fanynkám vilně broukal do ouška rock’n’rollový pánbůh.
STREET-LEGAL
1978
Klid před bouří. Přechodová fáze mezi desperátským hledačstvím alba Desire a úplně novou, gospelovou etapou znovuzrozeného křesťana, jenž své potulné kazatelství přenesl z Divokého západu do nablýskaných chrámů Páně Ameriky konce sedmdesátých let. Ta deska je plná překvapení – už ten úvodní „fade in“ v metaforicky bohaté skladbě Changing Of The Guards naznačuje, že se půjde proti zavedeným pravidlům. Některé melodie jsou vysloveně krásné: například No Time To Think nebo Is Your Love In Vain? A navzdory názvu první z nich (Není čas přemýšlet) tu najdeme i materiál k nekonečnému uvažování.
Señor (Tales of Yankee Power) patří k baladám, které nerozklíčujeme, co budeme živi. Jak páchne ocas draka? Proč máme přetrhat kabely a převrátit stoly? Míříme do okresu Lincoln, nebo k Armageddonu? Jen co tyto otázky jakž takž zpracujeme, už se řítíme závěrečnou skladbou Where Are You Tonight? (Journey Through Dark Heat). „Kniha, kterou nikdo nenapíše,“ říká se v jednom verši. A tak působí celé elpíčko Street-Legal, což je mimochodem další zapeklitý obraz. Čistě technicky jde o označení vozů, které smějí jezdit po ulici. Jenže tohle asi básník říci nechtěl… Písně z alba psal Dylan na stejné farmě v Minnesotě, kde o něco dříve vymyslel své mistrovské dílo Blood On The Tracks. Že by v sobě atmosféra jeho venkovského domova měla něco, co jiným místům prostě chybí?