V letech 2016 a 2017 se Jan Burian a Jaroslav Kořán (Orloj snivců) setkali k několika impromptu vystoupením. „Přišli jsme na jeviště. Jaroslav písničky, které měl hrát, vůbec nikdy dřív neslyšel. Rozložil si své nástroje, zapnul počítač. Já jsem se posadil ke klavíru a na stojánek před sebe položil texty. Některé měly melodii, jiné ještě ne. Předtím jsme si stačili jen říct, že se nebudeme nijak omezovat,“ popsal koncepci Burian. Záznamy z října 2016 pak vyšly na desce Improvizace, a tím mohl zajímavý písničkářsko-volnohudební výlet skončit.
Se šestiletým odstupem ovšem připravil Petr Mayer ze záznamů dalších koncertů z roku 2017 album Anebojo! A zase je to zajímavé a už z principu úplně jiné než předchozí titul Buriana s Kořánem. I co do textů na stojánku, včetně básní Modlitba před jídlem Bennyho Andersena a Smutné paní Františka Halase.
Leckdy krásně nesehranému, ale odhodlanému a empatickému duu vyjdou velmi vydařené dramatické momenty. Nejen v Žiju, kde se pianista s perkusistou v dynamice potkávají jako jeden muž. Burian si nemele jen svou, ale s rodilým improvizátorem Kořánem si hezky vyhrají. Příkladná je komunikace třeba v písni Evženův smích. Z textu Staré dopisy vytvořili hodně zajímavý experimentální kus, pitvořivý i vynalézavý. Člověk by řekl, že některé momenty kořeněné komikou nebo trnoucí vážným podtextem, budou z atmosféry koncertu na desku nepřenositelné, respektive zapůsobí „lacině“. Přehrávaná ospalost závěru Na slepou kolej třeba. Ale ne, i podobné dryáčnické kousky, které by při opakovaném domácím poslechu měly vyznít přepjatě, odzbrojí bezprostředností.
Klidně by si pánové svůj koncept „svobodu písním“ mohli zopakovat. Jak by jim volné hraní (si) asi vyšlo dnes? V Burianově webovém rozpisu koncertů zatím žádné společné datum (zjišťováno před půlí listopadu 2023) nevisí, ale v hlavně ho třeba hudebníci mají. Vydání archivních nahrávek by byla dobrá záminka k repete, ne? Anebojo!?