Jargon: The Fading Thought

vl. nákl., 2020, 49:37

Jméno: Giannis Kosmidis; přezdívka: Jargon; rok a místo narození: 1981, Atény; studia a obor: Národní konzervatoř v Aténách, klavír a kompozice; kapela: Verbal Delirium (tři alba z let 2010, 2013 a 2016); oblíbenci: Peter Hammill, Lena Platonos, Genesis, IAMX, King Crimson, Radiohead, Sergej Prokofjev, filmová hudba. Do roku 1997 odmítá v hudbě vše, co nepatří do 70. let. Tehdy slyší OK Computer od Radiohead. Je uhranut a hlava jak trepanovaná vstřebává cokoli ze soudobé vážné hudby, elektroniky, všeliké rockové alternativy, hromady subžánrů až po metal. Jeho stěžejní band Verbal Delirium řadí kritikové do škatule neo-prog, což úplně nesedí, protože skladby-písně jsou sice instrumentačně oděny v hazuky à la moderní progrock, ovšem kompozičně staví na postupech klasické hudby. Budiž, v muzice všechno souvisí se vším. Kapela po třech výborných albech od roku 2016 zatím hibernuje. Dalo se něco čekat.

Jargonova první sólovka The Fading Thought značí sice v názvu „mizející myšlenku“, ovšem po entrée s klavírem, violoncellem a smyčcovým kvartetem The Film okamžitě uhrane následná megasilná melodie In Search Of The Invisible Thin Line. Na pěti minutách postupně až hymnicky výbušně zaplněná rockovou kapelou, symfonickým orchestrem, mezihrami klavíru, smyčcového kvarteta i nejvyššími tóny sólových houslí, čehož si ale zprvu nevšímáte, protože ta přenádherná prvotní melodie zní ze zpěvu. A onen mohutný hymnus, kopírující zpěv a gradující v symfonicko-rockovou bouři, bez pauzy prolne a vrcholí v další Dance Of The Framed Words. Jargonův introspektivní styl zde získává zvláštní krásu i sílu a (nejen) z textů je cítit, že album věnoval památce své matky. Hudba, byť místy mohutně energická, v sobě citelně nese melancholickou filmovou estetiku. Proměny z jemného klavírního písničkářství do agresivního, rozuměj rockového a symfonického, zdají se na tomhle albu tak snadné.

 

Přidat komentář