Jaroslav Hutka: Putinova kulka

10/2022

Galén, 2022, 34:57

Jaroslav Hutka za tohle jedenáctipísňové album nepochybně schytá daleko víc urážek než uznání. Opět rozčílí všelijaké putinovce, zemanovce, okamurovce a podobně, s tím už ostatně má své zkušenosti. Však taky do bookletu o písni Miloš a zubatá napsal: „První týden po zveřejnění na YouTube a oznámení v Parlamentních listech jsem dostal nekonečně vulgárních nadávek hrubého zrna a byla uveřejněna fotka Vráti Brabence, jak leží opilý na zemi, a u této fotky se objevilo moje jméno.“

Z Hutkových nových protest songů mnohdy nebývají nadšeni ani někteří jeho příznivci. Jenže upírat písničkáři po pětapadesáti letech vystupování právo na ostré texty je prostě absurdní. Nejsou to velká nadčasová díla, ale vznikla z autentického vnitřního rozhořčení, z potřeby říct svůj názor nahlas a zřetelně. Hutka prostě má pravdu, že Zeman je „patologický zlý a zlomyslný člověk“, který „už nemá sílu a svěžest být sprostým hovadem, jakým na veřejnosti býval, ale kým byl, tím zůstane,“ a že Putin je „krysa bez morálky, bludný balvan na planetě.“

Jiná věc je koncepce celého alba. O Putinovi jsou tu dvě písně, o Zemanovi taky. Zbývá sedm dalších, ty Hutka posbíral v dosti dlouhém časovém rozmezí, od poloviny sedmdesátých let do současnosti. Některé jsou dobře známé a dávno vydané: Na Pražském hraděExilový hrnec napsal roku 1979, brzy pod svém odchodu do exilu. Píseň Ve vězení StB je ještě o rok starší, vznikla ve vyšetřovací vazbě. Na albu se teď podivně střídají s nedotaženou parodií na Havla, která se týká devadesátých let, bezvýraznou písní Vláda (z roku 2008) a dalšími tituly, které nenadchnou ani nerozzuří. A to je větší problém, než občasná neohrabanost ústředních skladeb, v nichž ovšem Hutka něco podstatného sděluje.

Přidat komentář