Evropa nikdy neměla svoji Joni Mitchell, ale zato nabízí široké řečiště skandinávského jazzu, dokumentovaného produkcí ECM i dalších elitních značek. Josefine Lindstrand, známá svojí spoluprací s českým kytaristou Davidem Dorůžkou a jeho mezinárodním triem (Silently Dawning, Animal Music 2008, cena Anděl za nejlepší jazzovou desku roku), stojí podobně jako její severská kolegyně Björk na rozhraní žánrů. Její hudba kombinuje jazzový základ s citem pro křehkou, ale silnou a poutavou melodii. Vedle zpěvu je také výraznou skladatelkou a aranžérkou. Pokud píše pro velký orchestr, výsledek je překvapivě jemný a intimní. Její poslední album Mirages By The Lake je oslavou severské přírody a mystiky. Josefine se vrací do dětství a do nespoutané venkovské krajiny, v níž dominují temné lesy, chladná a tajemná jezera, zrádné potůčky i vodopády.
Tvůrčí dráhu zahájila Josefine Lindstrand ve dvaceti letech, kdy ji objevil britský klavírista a kapelník Django Bates. S jeho skupinou Human Chain účinkovala na velkých evropských festivalech (The North Sea Jazz, Oslo Jazzfestival atd.). Roku 2007 dostala nabídku zpívat roli Desdemony v adaptaci Othella od amerického pianisty Uri Caina ve Vídni a v San Francisku. Brzy poté následovala spolupráce s Davidem Dorůžkou a jeho mezinárodním triem, koncerty v Polsku a České republice. Společně nahráli velmi ceněné album Silently Dawning s texty v angličtině, češtině i švédštině. Roku 2015 získala první velkou nabídku na hudbu pro velký orchestr, jímž byl Norrbotten Big Band ze Švédska. Výsledkem bylo album While We Sleep, které získalo prestižní ocenění Jazzkatten od švédského rozhlasu v kategorii Nejlepší skladatel/ka roku 2017. To jí otevřelo sérii dalších příležitostí ke komponování pro sbory, jazzové bigbandy i filmy. Své páté a zatím poslední album nazvala Mirages By The Lake. Slovo mirage je souhrnné označení pro optické klamy, vyvolané společně počasím i tvárností krajiny, a patří tam i fata morgana. Josefine Lindstrand vystoupí 24. ledna v pražských Kasárnách Karlín.
Na lince tradice – experiment
Kytarista Marc Ribot přijede 20. ledna se svojí nejoblíbenější kapelou Ceramic Dog (Shahzad Ismaily – g, b, electronics; Ches Smith – dr) do Jazz Docku, aby prezentoval zbrusu nové album Connection. Ribot je jednou z hvězd generace newyorského downtownu, umělecké „spodní čtvrti“, která (hlavně v 90. letech) nezávisle zkoumala možnosti nadžánrového hraní s takovou múzičností a odevzdáním, až se z ní stala celosvětová inspirace. Patří sem třeba zpěvák Mike Patton, kytarista Bill Frisell, trio Medeski Martin & Wood a kmotr celé scény, saxofonista, skladatel a organizátor John Zorn. S těmi všemi Ribot vymýšlí neslýchané stylové konstelace a natáčí alba. V průběhu let si však vybudoval paralelně i druhou kariéru: jelikož s láskou nabourává a špiní blues, stal se z něj nepostradatelný kumpán Toma Waitse: album Rain Dogs (1985) bylo Ribotovým debutem. Přispěl na desku oceněnou Grammy dua Robert Plant & Allison Krauss, hrál s tak různými otevřenými náturami, jako jsou Elvis Costello, Tricky, Marianne Faithfull, Allen Ginsberg a The Black Keys. Ribot, který pro potíže se zády hrává vsedě, se nevypočitatelně pohybuje na ose tradice – experiment. Jednou dupe po desítkách „krabiček“, jež elektronicky modulují zvuk do výbuchu šumů a jekotu, jindy spřádá v čistém zvuku kovbojskou meditaci.