JEFF BUCKLEY: In Transition

Je těžké poslouchat In Transition a nebýt ochromen pocitem skoro osobní ztráty. Zkraje 90. let se z ničeho nic vynořil dokonale hotový písničkář, který fascinoval publikum andělským hlasem a symbioticky citlivou kytarou. Opuštěný syn kultovního, v pouhých 28 letech na předávkování heroinem umrlého muzikanta Tima Buckleyho (†1975) měl nádherně unikátní styl, jak vzít píseň a vyždímat ji do poslední kapky krve. Jeffovo naprosto zničující, erotické i duchovní přepracování Cohenovy Hallelujah proměnilo tento diamant na skvostně vybroušený briliant. Když jej v roce 1992 ulovila Columbia, manažer Steve Berkowitz v Jeffovi vycítil, „že je příliš dobrý v mnoha různých věcech“. Takže se hned spolu s producentem Stevem Addabbem na pár dní zavřeli v newyorském studiu, aby nahráli množství coverů a zjistili, v jakém stylu a formě je Buckley nejsilnější, nejpřesvědčivější, nejvíce sám sebou. Deset z těchto demonahrávek vyšlo v roce 2016 na albu You and I a nyní na In Transition v té nejčistší podobě, protože sám s kytarou, dalších sedm, včetně hluboce intimní verze Hallelujah.

 

Jestliže na You and I slyšíme převážně převzaté věci, které producent pro Buckleyho víceméně na zkoušku vybral ze všemožných směrů (Bob Dylan, Led Zeppelin, jazzové standardy, Sly & The Family Stone, Smiths aj.), In Transition je o řád osobnější, sugestivnější. I zde jsou zařazeny covery, mj. skvostná verze Je Nʼen Connais Pas La Fin Edith Piaf, zpívaná půl francouzsky a půl anglicky, nebo jedinečná interpretace balady Niny Simone If You Knew, obě s přecitlivou spřízněností k ženským hlasům, s Buckleyho unikátním multioktávovým zpěvem, vyhrocenou, ohromující emocionalitou, užitím falzetu a hlavových tónů, rozechvění. Objeví se tu ale i první autorská nahrávka eponymní Grace, titulní píseň z jediné hotové Jeffovy studiové desky z roku 1994, jakož i Mojo Pin a1

 

 

Legacy/Columbia, 2019, 38:03

 

 

 

Přidat komentář