Jim Croce

croceVlastním jménem  James Joseph Croce. 10. 1. 1943, Filadelfie, Pensylvánie, USA – 20. 9. 1973, Natchitoches, Louisiana. Důležitá alba: Facets (Croce 1966), Jim & Ingrid Croce (Capitol 1969), You Don’t Mess Around With Jim (ABC 1972),Life And Times (ABC 1973), I Got A Name (ABC 1973). Písně, které stojí za to: Time In A Bottle, Bad, Bad Leroy Brown, Age, Workin’ At The Car Wash Blues, I’ll Have To Say I Love You In A Song.
Zpěvák a kytarista Jim Croce se narodil v jižní části Filadelfie, zvané South Philly. Jeho rodiče pocházeli z místní početné komunity Italoameričanů. Po ukončení střední školy v Upper Darby a roční přípravce absolvoval bakalářské studium psychologie a německého jazyka na Villanova University. Ve volném čase dělal diskžokeje ve studentském rádiu, účinkoval ve školním sboru a formaci Villanova Spires, která vystupovala i mimo kampus a pořídila několik nahrávek pod názvem The Coventry Lads. Jednoho dne byli Spires vybráni, aby v rámci výměnného zájezdu podnikli turné po Africe, Středním východě a Jugoslávii. „Hráli jsme blues, rock, cokoliv, zpívali jsme a cappella,“ vzpomínal Jim později. V listopadu 1963 se Croce zúčastnil hootenanny ve filadelfské Convention Hall, kde se seznámil se svou budoucí ženou Ingrid Jacobsonovou. Začali zpívat společně, a zároveň se nenápadně rozjela i Jimova sólová kariéra.
První album Facets vydal v červenci 1966 vlastním nákladem. Peníze na natáčení ve studiu RPL v New Jersey dostal jako svatební dar od rodičů, kteří doufali, že až syn uvidí, že se muzikou nedá uživit, rozhodne se pro nějaké slušnější povolání. Ale chyba lávky! Nejenže Croce prodal všech 500 kusů, které nechal vyrobit, ale ještě na nich vydělal 2 500 dolarů. Autorsky si v té době ještě tolik věřil, a proto album sestavil převážně z převzatých kousků (Gordon Lightfoot, Buffy Sainte-Marie) a tradicionálů. Výjimkou jsou dva originály a zhudebněná báseň Rudyarda Kiplinga The Ballad of Gunga Din. Kvůli své ženě, italoamerické Židovce, konvertoval Jim k judaismu, a v tomto duchu se nesl i svatební obřad. Manželské duo získalo stálé angažmá v baru The Riddle Paddock v pensylvánském městečku Lima a po počáteční koketérii s repertoárem jiných dvojic (například Ian & Sylvia) se zaměřilo na vlastní tvorbu. Protože Croce nemínil za žádnou cenu narukovat do Vietnamu, vstoupil týden po svatbě do řad Národní gardy. Zde sloužil čtyři měsíce, načež si kvůli neshodám s velitelem musel základní výcvik zopakovat.
V roce 1968 Croceovi s pomocí producenta Tommyho Westa přesídlili do New Yorku, kde natočili pro Capitol Records desku Jim & Ingrid Croce. Další dva roky strávili ježděním po různých štacích. Aby měli na nájem, museli prodat Jimovu kytaru, a nakonec se zklamaně vrátili do Pensylvánie. Usadili se na zchátralé farmě v Lyndellu a Jim musel vzít zavděk prací řidiče náklaďáku. I tak psal pořád písničky – o lidech, které viděl v motorestech u dálnice nebo na stavbě, kde měl druhý džob. Aby byl blíž hudbě, nechal se po určité době zaměstnat ve filadelfském rádiu WHAT. Vše se ale změnilo, když se v roce 1970 přes producenta Joea Salviuola skamarádil s klasicky vzdělaným kytaristou Maurym Muehleisenem. Přidáním druhého nástroje získala Jimova muzika švih, a brzy následovala smlouva na tři alba pro společnost ABC.
Nejdříve vyšlo v dubnu 1972 LP You Don’t Mess Around With Jim s baladou Time In A Bottle, inspirovanou narozením Jimova syna (dnes uznávaný hudebník A. J. Croce). V létě roku 1973 následovala deska Life And Times s Jimovou nejznámější písní Bad, Bad Leroy Brown, nominovanou na dvě ceny Grammy. Předobrazem „strašného syčáka Leroye Browna“ byl prý jeden spojař, s nímž se Jim setkal v armádě. Smutným faktem zůstává, že celosvětově slavnou se skladba – hlavně díky skvělé coververzi Franka Sinatry – stala až po autorově předčasné smrti. K té došlo 20. září 1973, nedlouho po Jimových třicátinách. Croce a Muehleisen právě dokončili nové album I Got A Name a byli na turné. Hodinu po vystoupení v louisianském městě Natchitoches zavadilo malé letadlo, které je a další čtyři pasažéry převáželo na koncert v texaském Shermanu, o strom na konci letové dráhy. Nehodu, jež se stala za úplného bezvětří, zavinil zřejmě postarší pilot, který běžel pět kilometrů pěšky, jen aby klienti stihli odcestovat včas. Že by mu selhalo srdce? Vydání elpíčka I Got A Name v prosinci 1973 se Jim Croce bohužel nedočkal…

BAD, BAD LEROY BROWN

Well the south side of Chicago
Is the baddest part of Down
And if you go down there you better just beware
Of a man name of Leroy Brown

croce_2Now Leroy more than troubl
You see he stand ‘bout six foot four
All those downtown ladies call him „Treetop Lover“
All the men just call him „Sir“

And it’s bad, bad Leroy Brown
The baddest man in the whole damn Down
Badder than old King Kong
And meaner than a junkyard dog

Now Leroy he a gambler
And he like his fancy clothes
And he like to wave his diamond rings
Under everybody’s nose

He got a custom Continental
He got an Eldorado too
He got a 32 gun in his pocket full a fun
He got a razor in his shoe

And it’s bad, bad Leroy Brown…

Well Friday ‘bout a week ago
Leroy shootin’ dice
And at the edge of the bar sat a girl named Doris
And oh that girl looked nice

Well he cast his eyes upon her
And the trouble soon began
And Leroy Brown had learned a lesson
‘Bout a-messin’ with the wife of a jealous man

And it’s bad, bad Leroy Brown…

Well the two men took to fighting
And when they pulled them from the floor
Leroy looked like a jigsaw puzzle
With a couple of pieces gone

And it’s bad, bad Leroy Brown…

STRAŠNEJ SYČÁK LEROY BROWN

Nejhorší část Chicaga
je jeho jižní kout.
Jestli se tam zatouláš, dej bacha
na chlápka, co se jmenuje Leroy Brown.

Potížista, to je slabý slovo.
Měří skoro dva metry,
holky z ulice říkaj, že mu roste až do nebe,
a pánové mu prostě říkaj „pane“.

To je ten strašnej syčák Leroy Brown.
Nejstrašnější člověk v tomhle všivým městě!
Nebezpečnější než King Kong
a odpornější než čokl ze smeťáku.

Leroy má rád hazard,
rád se pěkně oblíká,
pořád ti mává před nosem
prstenama s diamantem.

Jezdí v upraveným Lincolnu Continental
a taky v Cadillaku Eldorado.
V kapse nosí nabitou dvaatřicítku,
v botě schovává břitvu.

To je ten strašnej syčák Leroy Brown…

Minulej pátek
hrál Leroy v baru kostky
a v rohu seděla ta holka jménem Doris.
Páni, jak tý to seklo!

Nemohl z ní spustit oči,
takže si brzy zadělal na trable.
Slavnej Leroy Brown dostal lekci,
už nikdy si nezačne se ženou žárlivýho chlapa.

To je ten strašnej syčák Leroy Brown…Ti dva se na sebe vrhli,

a když je pak sbírali ze země,
připomínal Leroy skládačku,
ve který chybí pár dílků.

To je ten strašnej syčák Leroy Brown…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *