Jindra Holubec Y Amigos: Ča ča ča

holubecJindra Holubec, muzikantský samorost z Karlovic v Jeseníkách, vyhrál před devíti lety Malou Alternativu. V roce 2009 svůj repertoár zaznamenal na desku Valerij Dubjanin, která vyšla na vinylu na značce Polí5. Píše se rok 2015 a Jindra Holubec přichází s novým projektem, překvapivějším možná ještě víc než jeho někdejší nástup na domácí alternativní scénu. Kdo by před lety tušil, že se kytarista zpod Pradědu najde v latinských rytmech a v pseudoromském pitvoření. Jeho nový projekt Jindra Holubec y Amigos a album Ča ča ča je několikastupňovou hudební travestií par excellence.
Jindra Holubec a jeho Amigos – důležitou roli mezi nimi opět zaujímá jeho nerozlučný souputník, bratr Michal s baskytarou – nabízejí svým příznivcům koktejl, při jehož míchání se zřejmě střídali zkušený barman s pejskem a kočičkou. Do této eklektičnosti se zřejmě přetavil autorův alternativní přístup z minulého projektu. Namísto žánrově neuchopitelných písní typu Jasanu obsahuje novinka exemplární latinu Te quiero, roztančený Panelák (s výkřikem New kids on the block!) nebo sambu Vývar.
V textech se to hemží zvláštně nesourodými reáliemi, jako jsou banány a paprika, esperanto, tepláky, Honoré de Balzac („rýmuje“ se se slovem salsa!) nebo Dekameron od Bocaccia. Některé z nich se do písní dostaly kvůli rýmu, jiné obecně kvůli libozvučnosti nebo z příčin, po nichž není radno pátrat. Překvapivá i z podstaty vtipná slova a slogany by však neměly překrýt skutečný význam některých písní. Zvykneme- li si na to, že pod slupkou humoru se (v případě NĚKTERÝCH skladeb) možná skrývá i závažnější poselství, odhalíme například vylíčení manželských rozepří v písni Vývar (srovnejme například s Tichou domácností Bratrů Ebenů) nebo sociální antibaladu o ostravských Romech (Přívoz).
S eklektičností a rozmáchlostí projektu korespondují i jména dvou speciálních hostů, kteří dostali šanci zazpívat si dadaistické party v titulní písni Ča ča ča – Radka Pastrňáka a Petera Lipy. Zvlášť první z nich ovšem do kontextu alba skvěle zapadá – vzpomeňme, jak Buty řešily romskou problematiku na albu Normale! Ale pozor, humor skupiny Buty nebyl protiromský a ani Holubcova travestie taková není. Jedním z Amigos je ostatně Pavel Dirda, člen kapely Gulo čar. Právě jeho klávesy, spolu s basou Michala Holubce a dvojicí saxofonů, jsou určujícími nástroji projektu.
Jindra Holubec chápe svůj nový projekt jako „přirozené pokračování svých dosavadních hudebních a uměleckých aktivit“, ale současně zve fanoušky „na návštěvu do zatím neprobádaných latino-funky-etno krajů a zákoutí“. Pro to, aby své dosavadní příznivce zmátl, udělal docela dost. Všimněte si i takového detailu, jako jsou hned tři (!) skryté, na obalu alba neuvedené, bonusové písně. Slovy stěží popsatelná poetika Valerije Dubjanina se přetransformovala v radost z rytmické a zdánlivě předvídatelnější hudby. Ve skutečnosti je však i tato propletená hra na latinu a Romy navýsost alternativní.

Vlastní náklad, 2015, 38:38

Přidat komentář