Jiří Bárta / Martin Novák / Petr Ostrouchov / Josef Štěpánek: Blue Shadows

Projekt Blue Shadows vznikl díky seriálu Modré stíny. Přesněji díky plánu skladatele filmové hudby (a zatraceně zasloužilého vydavatele) Petra Ostrouchova pozvat k nahrávání svoje oblíbené muzikanty a část scénické muziky pro TV minisérii spolu s nimi zaimprovizovat či dokomponovat přímo v nahrávacím studiu, v reakci na promítané záběry. „Potěšeni kreativní spoluprací jsme se sešli znovu v srpnu 2016 a zformovali neočekávanou ‚kapelu‘, abychom nahráli ještě nějakou hudbu. Tentokrát jsme neměli na monitoru žádné obrázky, téměř nic nebylo zkomponováno předem,“ vysvětluje Ostrouchov v bookletu CD, jak došlo k protažení soundtracku do podoby plnohodnotného alba.
Nečekejte ovšem nic „free“, improvizační momenty z nahrávky nijak neční, vlastně se dají stěží rozpoznat. Většinu podkladů tvoří jednoduché, logické posloupnosti akordů (což není výtka, v jednoduchosti je krása), nad kterými svrchovaní virtuózové Jiří Bárta a Josef Štěpánek klenou (opět v dobrém smyslu slova) očekávatelné, posluchačsky vstřícné melodické klenby. Martin Novák (David Dorůžka Trio, Lanugo, Baromantika…) přitom potvrzuje, co o něm dávno víme: tak citlivého a komunikativního bubeníka, dokonale vnímajícího celková aranžmá, abys pohledal. Půvab hudby přitom tkví nikoliv v nečekaných zvratech nebo nějaké instrumentální exhibici, ale v náladotvornosti, obraznosti. Jak to zřejmě vyžadovalo přirozené navázání na hudbu podřízenou scénáři. Podotýkám, že netuším, které kusy na albu pocházejí ze seriálu a které nikoliv, neb jsem coby TV abstinent dílko neviděl. Mohu tudíž zcela upřímně konstatovat, že celek působí soudržně a snadno se obejde bez pohyblivých obrázků. Do dramaturgie alba přirozeně zapadnou také dvě písně, nazpívané snad vždy brilantním Jamesem Harriesem.
Mimochodem, díky zechované steel kytaře nad lenivým rytmem občas lezou z alba, jistě nezáměrně, nálady až „pinkfloydovské“, byť sound inklinuje k všemožným zvukovým estetikám. Třeba té klasicizující, Bárta nemá proč zapírat erudici a vztah k soudobé „vážné“ hudbě. A třeba i prog-bluegrassové, to v postupech Štěpánkova banja, dobra, mandolíny. Když už by člověk musel kvůli popisu škatulkovat a nebyla povolena alibistická nálepka OST, plácl by asi easy listening. S vědomím, že na albu najdeme i vzruchy, třeba znervózňující úvod Shadow Play nebo disonance ve vydařené závěrečné skladbě alba Leaving Them, které ovšem brzy opět přejdou do konejšivých poloh. Jenže jde o easy listening naprosto vkusnou.

Animal Music, 2017, 56:27

Přidat komentář