JIŘÍ HRADIL, HORŇÁCKÁ MUZIKA PETRA MIČKY: Hrubá Hudba

Mohli bychom nad dvojalbem mávnout rukou. V případě prvního CD Hrubá Hudba konstatovat něco o další z mnoha snah udělat z folkloru world music. A na druhém  disku Hlasy starého světa jen ocenit další autentickou terénní nahrávku ještě živoucího horňáckého hudebního folklóru. Mohli bychom, ale naštěstí, nedá se. Už díky nepochybně láskyplnému přístupu „moderních“ hudebníků, tvůrčí odvaze a důsledné snaze o originalitu úprav. A aniž byl patrný jakýkoliv náznak nedůvěry lidových muzikantů kvůli přežívajícím předsudkům, že kořeny se nemají překrucovat.

Ke zmíněné originalitě. Ve světě vystrkují růžky hudební kříženci lidových tradic s elektronikou celkem běžně. Jenže u nás zatím převažovaly spíše průniky folkloru s artificiální hudbou, jazzem, folkem, rockem. Proto je snaha Jiřího Hradila (Chorchestr, Tata Bojs, Lesní zvěř, Kafka Band) přihodit do rendlíku elektronické žánry neotřelá. Iniciátor projektu navíc přistupuje k aranžmá s citem. Když se začnou v úvodní písni Uderiła skała vynořovat beaty, rychle zapadnou do atmosféry. Dokonce i když se koláž k závěru zlomí do rozmlžené ambientní podoby s klávesovými plochami, funguje to. Spojení „nadpozemského“ chrámového chorálu s kontrastně zemitým Mičkovým zpěvem v Kebys była katolíčka je vlastně polopatické, ale vtipné. Jeden z vrcholů prvního CD? Možná v halu utopený sbor Všickni lidé zemrít musí, do kterého Katarzia hodně sugestivně deklamuje neoddiskutovatelnou pravdu.

Určité rozpaky u mě budí akorát raperský vstup v písni Okolo mlýna, o který se postaral Kato. Nikoliv kvůli snaze zapojit do horňáckého folklóru trochu rapu nebo že by byl Kato (Prago Union) nějak špatný. Jen odvyprávěný příběh je až moc prvoplánový a, ehm, buranský. Lechtivé téma, které elegantně zabírá ve dvousmyslných lidových textech, tu vyzní těžkopádně, což platí i čistě pro frázování. Přestože se samplované „tleskací a dupací“ rytmické smyčce zpočátku daří oba světy propojovat. „Pražákovi kouká sláma z bot,“ zasmál by se možná při poslechu skladby nějaký Horňák. Ale budiž, Katova a Hradilova umělecká volba, nic ve zlém. Možná to však šlo líp, vždyť podobně buřičský recitativ Jaroslava Rudiše, s anglickým vokálním přispěním Miloše Rejska z Lesní zvěře, zapadl do Hudci vandrovali a ke hlasu horňácké zpěvačky Anny Práškové přirozeněji.

Klady druhé části, nahrávek horňáckých zpěváků, včetně legendárního pamětníka „starého světa“ a muzikologa Dušana Holého (*1933), jsou nasnadě. Točilo se v chalupách, stodolách nebo třeba pod širým nebem ve vsi Hrubá Vrbka a jejím okolí. Nekašírovaně, mezi muzikou můžeme zaslechnout útržky dialogů a krátkých domluv. Nejde přitom jen o dokumentární hodnotu snímku. Spíše o feeling, řečeno s bluesmany, což není příměr přitažený za vlasy. Záměrná neučesanost muziky je prostě okouzlující.

Vydáním dvojalba projekt Hrubá Hudba nekončí. Horňácká muzika Petra Mičky s Lesní zvěří hodlají „world“ úpravy lidových písní nadále předvádět koncertně. Jistě vítané prodloužení popularizace folklorního dědictví u „elektronické“ generace.

 

Indies Scope, 2019, 54:50 + 58:41

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *