JOHAVOVA KALHOTA

Centrum metamorfóz haleluja


Hodinové album je dnes už naprostá rarita. Debut šumavského tria s podivuhodným názvem, a ještě podivuhodnější sestavou zpěv-kytara-elektronika je přesto hutný, doslova napěchovaný energií, nápady i zvuky, a od počátku posluchače zavalí doslova tribální atmosférou. Tanečně houpavá elektronika přeskakuje k odkazům tu na Vložte kočku, tu na J.A.R., tu na něco jiného, zatímco suverénním projevem zas nechává vzpomenout na The Young Gods. Album vzniklo ve studiu Golden Hive a Amákův excelentní zvuk je tu doslova hmatatelný.
Stejně tak, jako si tohle u EBM poučené elektro užívá své, cituji, „opulentní eposy“, stejně tak dokáže občas odlehčit až někam k funky či se tajemně zacyklit v psychedelickém oparu repetitivních beatů. Elektronickou ledovost i tvrdost úspěšně rozbíjí zvukově pestrá a všemi efekty hýřící kytara (mimochodem v rukou někdejšího člena kdysi populárních Despondancing), a hlavně po nejrůznějších polohách přeskakující vokál. Ten umí být arabsky lkavý, melodicky zpěvný, vyštěkující, odosobněle deklamující i hystericky diktující skoro až na hraně rapu. A pomáhají mu v tom i texty plné neologismů, surreálných výjevů a dadaistických konstrukcí: „Oj – to je Trma-Vrma! Kde je Něpťuchin?“ ptá se například sugestivně v hitovce Hydra.
Je jasné, že tohle bude fungovat hlavně naživo, ale kupodivu se i na dlouhé ploše nahrávky daří udržovat a neztrácet pozornost. Eklektický a pestrý konglomerát zvuků, obskurně zábavných textů a hybných rytmů zkrátka funguje, a je i cítit, že ačkoli jde o debut, kapela už existuje delší dobu, je sehraná a energii dokáže napřít stejným směrem. V záplavě mladých melancholiků zkoušejících po tisící zahrát lépe to samé, co už zkoušeli ti před nimi, jde tak v případě tohoto seskupení o zajímavý a halasně i sympaticky přidrzle z řady vybočující úkaz.