John Scofield: Past Present

johnJakoby John Scofield v posledních letech, ve stínu prožité osobní tragédie, cíleně vzpomínal na svoje nejšťastnější muzikantské momenty. Na desce Überjam Deux (2013) obnovil téměř přesně sestavu i styl průkopnického fusion/acid jazzového alba Überjam (2002). V roce 2014 titulem Juice navázal na spolupráci s triem Medeski Martin & Wood. A letos, v rámci desky Past Present, zavzpomínal na počátek 90. let, kdy v rámci The John Scofield Quartetu se saxofonistou Joem Lovanem a také bubeníkem Billem Stewartem hrával post bop a straight- -ahead jazz. Nyní se k nim nově přidal kontrabasista Larry Grenadier, známý především spoluprací s Bradem Mehldauem, ovšem zvolený žánr je podobně tradicionalistický a komunikace kytary se saxofonem stejně vstřícná a invenční jako v dobách Meant To Be (1991) či What We Do (1993).
Scofield opět dokazuje, že si vystačí s „přirozeným“ zvukem pololubové kytary a zní zajímavě i na akustickém půdorysu. Oba sólisté, kteří se uctivě spravedlivě dělí o prostor, navíc upustili od „příliš exhibičního hraní“ (asi nevhodné a nepřesné spojení, ale víte, co myslím). Dávají přednost jednoduchosti, snadno čitelným frázím a až chytlavým melodiím. Neštítí se bluesové přímočarosti, tklivé baladičnosti a taneční latiny, která by zněla až „barově“, kdyby nebyla zahrána s takovým švihem. Mistři zkrátka mohou mistrovský kus natočit i bez experimentování.
Jak už bylo v úvodu naznačeno, album Past Present má vlastně velmi smutný podtext. Řadu skladeb inspiroval kytaristův syn Evan Scofield, který jako šestadvacetiletý zemřel v roce 2013 na rakovinu. Ze samotné hudby to ovšem většinou nepoznáte, melancholických momentů není nad míru a jsou vyváženy pasážemi vyloženě radostnými. Přestože popis „oslava života, byť třeba předčasně ukončeného“ vyznívá jako fráze řečníka na funusu, přesně takovou oslavou aktuální nahrávka Scofielda, Lovana a spol. je.
Impulse!, 2015, 52:25

Přidat komentář