Jon Gomm: Live In The Acoustic Asylum

jonJon Gomm je bezpochyby obzvlášť výraznou personou mezi hudebníky, kteří dokážou mistrovsky používat akustickou kytaru coby harmonický, basový i perkusivní nástroj současně. Technicky složitá disciplína – tzv. percussive fingerstyle, v níž je zapotřebí vysoce soustředěné koordinace rukou, prstů i nohou (efektové pedály), je téměř výlučně založena na alternativním ladění strun. Jon Gomm tuto techniku ještě povýšil a rozšířil o průběžné přelaďování jednotlivých strun během hry. A to nejen třeba po taktech, ale i v těžko postřehnutelné rychlosti mezi tóny (!). Pro pochopení způsobu jeho hry doporučuji video písně Passionflower z roku 2011, které má na YouTube přes 10 milionů zhlédnutí. Právě zveřejnění tohoto videa spustilo fanouškovský domino efekt a Gomm mohl z jejich příspěvků na platformě PledgeMusic nahrát a vydat své třetí studiové album Secrets Nobody Keeps (2013).
gommDesku živých nahrávek z loňského roku Live In The Acoustic Asylum sestavil Jon Gomm podle vlastních slov „z nejžádanějších písní mých fanoušků, ze skrytých pokladů, k nimž mám opravdový vztah, i ze skladeb, které se mi dříve tolik nepovedly.“ Je obrovsky těžké zaujmout posluchače ryze akustickým písňovým albem jediného interpreta po celou stopáž. Aby měl člověk navíc bytostnou potřebu poslouchat je znovu a znovu. Jon Gomm se ukázal být sám sobě dobrým dramaturgem a album vystavěl ve skvělém oblouku písní, z nichž žádná není přebytečná. Krom jeho instrumentálního mistrovství ve skladbách stylově proplouváme třeba od serenádových harmonií překrásných akordů (klouzavě přelaďovaných) přes hořké blues, břitký rock, soul, lehký pop, pasáže s postupy soudobé vážné hudby i nervní grunge. Jon Gomm je navrch i velice zdatným pěvcem se zapamatovatelnou unikátní barvou hlasu, podle typu písní někde na pomezí Thoma Yorka, Paula McCartneyho a Roda Stewarta. Hráčskou virtuozitu snad nejvíc oceníme hned v úvodní instrumentálce Stupid Blues a pak ve skladbě Orville. Gommův hlasový rozsah i výraz zase v Gloria a Hey Child. Předposlední The Weather Machine ukazuje autora jako opravdově multižánrového, kde si pohrává s lyrickými názvuky východo- či středoevropského folkloru. Jon Gomm byl od časného dětství velký muzikální talent. Už ve dvou letech se prý naučil hrát jednoduché melodie na ukulele, ve čtyřech začal brát lekce na kytaru, ve dvanácti doprovázel otce při jeho bluesových koncertech v rodném Blackpoolu a jako teenager hrál v místních rockových kapelách. Studoval klasickou kytaru a soudobou hudbu na Guitar Institute v Londýně a jazzovou hru na Leeds College of Music. Tady poprvé slyšel nahrávky průkopníka percussive fingerstyle Michaela Hedgese a jeho inspirační cesta dostala jasný směr – dokázat solitérně hrát a znít jako celá kapela. Live In The Acoustic Asylum je čtvrtou deskou tohoto mistrovského muzikanta a některé hudební magazíny ji pasovaly na kytarové album roku 2015.

Performing Chimp Records, 2015, 52:55

Přidat komentář