Je mu teprve šestadvacet, ale jako kdyby se zjevil na současné scéně skokem v čase, přímo z latifundií amerického jihu první poloviny minulého století. Tedy co se autenticity hudby týče. Jeho oprávněná hrdost na tradici vlastní kultury je samozřejmě zcela současná, stejně jako sebevědomí a témata písní. Kromě hlavního pódia festivalu BluesAlive, kde se objeví 18. listopadu, zahraje Jontavious Willis, přesvědčivý pokračovatel tradice country blues, také 14. 11. ve Veselí nad Moravou, 15. 11. v Olomouci, 16. 11. v Mikulově, 17. 11. ve Valašském Meziříčí a 20. 11. v Javorníku.
V době, kdy se mladí lidé zajímají spíše o hip hop a počítače, jste si našel cestu k původnímu akustickému blues. Jak se to stalo?
Samozřejmě se také zajímám o hip hop a počítače a vše, co přináší současnost. Ale zároveň pocházím z venkovské části Georgie, z malého městečka Greenville, kde se tradice starého blues stále udržuje. Díky tomu se blues stalo doslova mojí součástí. Vychovali mě v duchu southern black church (specifická forma jižanského afroamerického křesťanství, pozn. aut.), a jak víte, v rámci této církve vznikla a hraje se ohromná spousta muziky. Také na mě mělo zásadní vliv, že jsem v dětství strávil spoustu času se svými prarodiči.
Každá vaše biografie opravdu začíná tím, že jste odmalička zpíval gospel v baptistickém kostele na Mount Pilgrim v Greenville…
Jsem přesvědčený, že právě zpívání v kostele bylo tou nejdůležitější hudební lekcí, jakou jsem kdy v životě dostal. Přímo během pobožností jsem se naučil, jak komunikovat s davem, jak číst jeho náladu, jak promlouvat k lidem. Také můj dědeček se mi stal a stále zůstává ohromnou inspirací, protože byl neuvěřitelně „samozřejmým“, intuitivním zpěvákem. Měl hladký, hluboký hlas, kterým nikdy nekřičel, ale s naprostou přirozeností se do něj pěvecky pokládal.