Koncertní mistr Národního divadla Brno Josef Klíč na albu Místa, Lidé, Situace rozvíjí koncepci, kterou uplatnil ve svém Requiem za Magora, kdy postupně nahraje několik vrstev cella zcela sám. Na novince nenabízí žádnou rozsáhlejší kompozici, ale s výjimkou Moravské Třebové tří- až čtyřminutové písně, v nichž dokonce pracuje i se slokou a refrénem. Čerpá v nich nejen z vážné hudby až barokní, ale také z folkloru a undergroundu i rocku. Úvodní It Depends má potřebný říz, byť vyvážený melodií, následující křehká Small Chapell začínající vybrnkáváním se blíží až lidové hudbě. Chieftain´s Tango věnované Václavu Havlovi má až piazzollovsko-saluziovskou atmosféru, smutek pak dominuje mrazivým Tears of Ukraine.
Dramatičtější jsou The Worst Apprehenssions, rozhodně nejsilnější kus na desce, ale ani v nich Klíč moc nevzdaluje světu klasické harmonie a tonality. Jeho skladby proto nepřekvapí žádným nečekaným zvratem, žádnou disonancí, radikálním zlomem, který by podtrhl naléhavost skladby. Kompozici má však skvěle zvládnutou, skladba nepostrádá patřičné napětí a graduje, po vypjatých pasážích přichází zklidnění, aby se člověk mohl nadechnout po vrcholu.
Klíč myslel i na skladbu celého alba, takže následuje lyričtější Moravská Třebová, ale ani tento obrázek krajiny dětství nepostrádá znepokojivý podtext v podobě nervního chvění jedné stopy cella.
Klíčovy prokomponované dotažené skladby je radost poslouchat. Forma písně mu vysloveně svědčí. Ukázaly to už skladby Asanace a Úsměv zjizveného srdce oceněné v International Songwriting Competition. Osobně bych přivítal více hledačství, snahu opustit vyjeté harmonické koleje, když už ne mikrointervaly, ale to nic neubírá na kvalitách alba. Je sice kratší, ale bez slabin, a každá píseň z něj se vryje do uší. Některé by klidně mohly znít i z éteru, to by ovšem museli dramaturgové více hledat a nebýt svázáni tím, jak je naprogramován selector.