Přelety Josefa Vejvody k artificiální hudbě jsou soustavné a zasvěcené, zahrnující kompozice pro sbor, orchestry i komorní ansámbly, ale protože „jednou jazzman, vždycky jazzman“, naštěstí vůbec ne konzervativní. A tak i smyčcové kvarteto s Vejvodovými notami může zlehka zaswingovat nebo zahrát dedikaci Karlu Krautgartnerovi. V její třetí větě (pochopitelně hrané Vivo) si dokonce střihne „dvanáctku“ ve svižném rock’n’rollovém rytmu. A v dalších kvartetech dojde třeba na latinu.
„Karla Krautgartnera jsem znal osobně a byli jsme přátelé od chvíle, kdy jsem od něj jako od předsedy poroty převzal ocenění za 1. místo ve hře na bicí nástroje v celostátní soutěži jazzových hudebníků v roce 1967. Karla jsem několikrát navštívil v Kolíně nad Rýnem při našem turné s S+HQ Karla Velebného. Obdivoval jsem ho jako skvělého instrumentalistu, kapelníka i jako člověka a rozhodl jsem se napsat skladbu Hommage à Karel Krautgartner. Z mládí vím, že v neobvyklých aranžmá proslavil Offenbachovu Barcarollu nebo skladbu Políčko, pole. Motivy těchto skladeb jsem použil v první a druhé větě,“ pohotově mailoval autor k oné dedikaci.
Vejvoda ovšem nestaví jen na žánrovém synkretismu, sahajícím až cca po klasicistní inspiraci, byť i hříčky se stylem a formou znějí zábavně. V kompozicích jde především o nápaditost melodické myšlenky a náladotvornost. Nápovědu nabízí kvartet Celebration Of Life, s větami místo obvyklého označení tempem pojmenovanými Dětství, Dospívání a Dospělost. Asociace ke zprvu dramatickým i jásavým, postupně vážnícím zvukomalbám, nechť si každý doplní sám.
Jako milý bonus zařadil autor Divertimento for Meda, melodicky přítulnou miniaturu věnovanou Medě Mládkové k 97. narozeninám a premiérovanou tehdy (v roce 2016) přímo v Museu Kampa. „Chtěl jsem Medu v nebíčku potěšit, proto jsem zařadil i tuhle skladbu,“ vysvětluje Vejvoda. Potěší nejen paní Mládkovou blahé paměti.